Vést diskuzi, jak si visegrádská čtyřka představuje EU

Rozhovor s prezidentem mnichovského ifo Institutu Clemensem Fuestem

Podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitug nejvlivnější německý ekonom současnosti. Aktuální analýzy hospodářské politiky a podnikatelského prostředí ifo Institutu patří k povinné četbě politiků i zástupců hospodářství. S Clemensem Fuestem jsme se setkali v Praze a dopodrobna s ním rozebrali úspěch česko-německého hospodářství, státy Visegrádské čtyřky a budoucnost EU.

 

Jaké dobré zprávy máte pro Česko, pane profesore Fueste?

Ekonomická situace i vyhlídky jsou dobré. Méně potěšující je, že se EU nachází v jakési krizi, respektive hledá nový směr.

Česko-německý zahraniční obchod každý rok přepisuje rekordy. Co jsou podle vás hlavní důvody tohoto úspěchu?

Struktura české ekonomiky se svým způsobem hodí k té německé. Německo má silný automobilový průmysl a v Česku působí hodně německých firem. Kromě toho má Česko pozoruhodně dlouhou průmyslovou tradici, a právě v takovýchto lokalitách se většinou setkáváme s pozitivním vývojem. A tyto schopnosti se nevytrácejí, české hospodářství je využívá.

„Česko je k přehřátí trochu blíže”

 

Ekonomika roste a stagnuje v cyklech. Vy sám říkáte, že každých 8 až 10 let přichází recese. Na co se musíme v blízké době připravit? Hrozí určitý zlom?

Hospodářské oživení po eurokrizi je již relativně dávno za námi. Celý svět proto diskutuje o tom, kdy opět dojde k oslabení. Údaje institutu ifo momentálně nikterak nenaznačují, že by mělo dojít ke zhoršení situace. Ale takovýto vývoj zpravidla jednoho dne dosáhne hranice a obrátí se opačným směrem. Kdykoliv také může přijít šok zvenku – měnová politika, problémy se zadlužením v Číně, protekcionismus.

Jak blízko jsou Česko a Německo k přehřátí ekonomiky?

V Německu se sice přibližujeme k vrcholu konjunktury, ale ekonomika se ještě nepřehřívá. Česko je k tomu trochu blíže. Růst a inflace jsou silnější, nedostatek pracovních sil je citelnější než v Německu.

Digitalizace a nedostatek pracovníků – dva fenomény, které značně zaměstnávají hospodářství. Celé výrobní linky jsou digitalizovány a stávají se více nezávislé na pracovní síle. Co to znamená pro recesi? 

Zmiňujete produktivitu. Při přehřátí ekonomiky by vyšší produktivita byla zprvu prospěšná, protože by se uvolnily pracovní síly pro jiné oblasti a hospodářský vzestup by mohl trvat déle. Ale co to znamená pro pracovní trh? Když dojde k posunu směrem k vysoce kvalifikované práci, nastane velká nerovnováha v platech a perspektivách pracovníků, kteří nemají odpovídající vzdělání. Ne každý může být například softwarovým inženýrem.

Česko a Německo jsou exportní země. Česko je na Německu hospodářsky velmi závislé, na což se mnozí dívají kriticky. Máte pro Česko nějaké doporučení?

Exportní průmysl zaznamenává výrazné zvyšování produkce a najdeme zde nejlépe placená místa. V Česku vývoz silně podporuje hospodářský růst. Ale diverzifikace dělá dobře každé ekonomice. Obě země se velmi koncentrují na automobilový sektor. Když už se mu ale nebude tolik dařit, bude to představovat riziko. Hospodářská politika by tedy neměla upřednostňovat pouze zájmy stávajících průmyslových odvětví, ale měla by se otevřít novému, vytvořit možnosti a dobré rámcové podmínky pro inovace a nové firmy. Dozajista ale není správnou cestou odklonit se od svých silných stránek.

 

„Neobejde se to bez zřeknutí se určité části národní suverenity”

 

Víte, které jsou nové, slibné oblasti podnikání?

To bych rád věděl. Ale přinejmenším víme, v jakém prostředí vznikají inovace. Má to co do činění s propojením vědy, vzdělávání a hospodářství.

Jakou roli hraje euro pro hospodářský úspěch EU? Mělo by ho Česko brzy přijmout?

Eurozóna má pro EU obrovský význam. Avšak problémy eurozóny zároveň představují velkou překážku pro hospodářský vývoj a institucionální reformu. Aby se EU mohla dále rozvíjet, musí problémy s eurem vyřešit. A to je těžké, protože to je a vždy bude měnová unie suverénních států.

Co by euro zachránilo?

Euro potřebuje reformy, které jasně ukážou, kdo odpovídá za veřejné finance členských států. Odpověď zní, že to není eurozóna jako celek, ale jednotlivé členské státy, protože kontrola fiskální politiky je na národní úrovni. Z toho vyplývá, že musí platit takzvaná „no bail-out“ klauzule, což znamená, že stát nesmí převádět náklady svého dluhu na ostatní. Ten, kdo o zadlužení rozhoduje, za něj musí nést i odpovědnost. Kromě toho potřebujeme bankovní sektor, který je schopný absorbovat ztráty. Tedy banky, které jsou spolehlivější a méně zapojené do financování svých zemí. V eurozóně potřebujeme obojí, jak více odpovědnosti, tak tvrdé rozpočtové restrikce.

Co je hlavním problémem EU?

Členské státy se v současné době neshodnou na tom, jak se má EU dále vyvíjet. Z mého pohledu je základem EU projekt vnitřního trhu. Ale jak by měl vnitřní trh vypadat? Kolik by mělo být společných regulací bezpečnostních předpisů pro zboží? Ovlivní to i sociální politiku? Potřebujeme koordinované minimální mzdy? Jak to vypadá v oblastech daňového práva a práva obchodních korporací? Uvedu příklad: česká firma přebírá německou. Chceme-li, aby to bylo stejně snadné, jako když česká firma přebírá jinou českou, musíme se vzdát určitých aspektů daňové suverenity. Nejde tedy jen o otevření trhu v abstraktním slova smyslu. Neobejde se to ale bez zřeknutí se určité části národní suverenity. Do jaké míry, na tom je třeba se dohodnout.

 Takže dát do pořádku vnitřní trh. Co to znamená pro diskuzi o otázce prohloubení či rozšíření EU?

Před několika lety se EU rozhodla pro rozšíření, tedy i pro rozšíření vnitřního trhu. To je také správné. Musíme ale dát pozor, aby se EU nerozpadla. Ti, kteří se nyní zasazují o její výrazné prohloubení, často přehlíží riziko, že některé země by ji mohly opustit. Kdyby došlo k vystoupení zemí Visegrádské čtyřky, bylo by to špatné pro EU a především pro Německo. Nemyslím si, že má smysl násilně zavádět euro do dalších zemí, dokud nejsou vyřešeny problémy eurozóny. Na tomto základě pak lze diskutovat o spolupráci států při ochraně vnějších hranic, migraci, rozvojové a obranné politice. Martin Schulz ještě před svým odstoupením navrhl, aby se EU vydala na cestu prohlubování, a kdo se nepřipojí, ať vystoupí. To považuji za velmi nebezpečnou politiku.

 Přecenila EU při rozšiřování svoji atraktivitu a zároveň chybně posoudila potřeby nových členských států?

Podceněna byla silná touha těchto zemí po autonomii. Obecně je vstup středo- a východoevropských zemí do EU velmi potěšující.  Po pádu železné opony a díky členství v EU se jejich ekonomiky vyvíjely dobře. Proto je silný euroskepticismus právě v těchto zemích překvapující. Je třeba s nimi vést intenzivnější dialog a pokusit se porozumět, jak si visegrádské státy představují svou vlastní hospodářskou budoucnost i budoucnost EU. Musí se otevřeně diskutovat o tom, jak si představují další vývoj EU.

 

„Nespokojenost je třeba vyjádřit”

 

Je takovéto vytváření frakcí visegrádských států spíše nezdravý vývoj, nebo vývoj, který vede k uzdravení?

Myslím, že nespokojenost je třeba vyjádřit. Mlčení ničemu nepomůže. Přijde mi dobré, že tyto země mezi sebou komunikují a chovají se jako skupina. I to je Evropa.

 Co byste vzkázal české politice? Jak se s tím má vypořádat?

Česká politika a média mají v debatě o budoucnosti EU velkou zodpovědnost. Češi si musí uvědomit, že pokud země opustí EU, velmi dobrý hospodářský vývoj nejspíš nebude pokračovat. Otázka pro české občany zní, zda jsou kvůli větší nezávislosti připraveni ohrozit velmi dobré perspektivy hospodářského růstu? Nikdo nedokáže přesně předpovědět, jaké ekonomické následky by mělo vystoupení z EU, ale byl by to krok do neznáma, který lze ospravedlnit jen tehdy, dokážete-li žít s krizovým scénářem.

.


Prof. Dr. Dr. h.c. Clemens Fuest
  • * 1968 v Münsteru
  • prezident ifo Institutu pro ekonomický výzkum v Mnichově
  • profesor na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově a ředitel Centra ekonomických studií (CES)
  • podle německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung nejvlivnější německý ekonom roku 2017
  • vědecký člen spolkové komise pro minimální mzdu • člen Kronbergské skupiny nadace Stiftung Marktwirtschaft (Nadace pro tržní hospodářství)
  • člen vědeckého poradního sboru Spolkového ministerstva financí
  • člen poradního sboru Rady pro stabilitu Německa a spolkových zemí (do roku 2016)
  • 2013-2016 prezident a ředitel pro vědu Centra pro evropský výzkum hospodářství (ZEW) v Mannheim

.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *