Slovo czexit je u nás zakázáno

Rozhovor s Vladimírem Dlouhým, prezidentem Hospodářské komory ČR

Ekonom, ministr, poradce, prezident komory, působí v Evropě i v zámoří – Vladimír Dlouhý umí hodně, a chce možná ještě více. Po sametové revoluci se jako ministr hospodářství významně podílel na tvorbě nové podoby České republiky. A také dnes patří k těm, kdo udávají tón, a to nejen v ekonomických záležitostech.

Vraťme se o 25 let zpátky, do období ekonomické transformace a kupónové privatizace, rozdělení Československa a určitých obav z výprodeje České republiky na Západ. Co to bylo pro vás za období?

Transformace byla nastartována na zdravých základech. Často se hovoří o tom, že kupónová privatizace měla být provedena, až bude hotový legislativní a právní rámec. Teoreticky je to správně, prakticky to byl nesmysl. Legislativní a regulativní rámec se formuje léta, nebo spíše desetiletí, a jak jsme viděli i během krize finančního sektoru v USA v roce 2008, nikdy není hotov. Česká společnost prošla různými vlnami. Otevřeli jsme cestu zahraničním investorům. První velkou investicí, do dneška považovanou za úspěch, byla investice Volkswagenu do mladoboleslavské Škodovky. Potom jsme trošku přibrzdili a říkali jsme, že bychom vybudovali i domácí základnu vlastníků a „kapitalistů“. Potom přišlo období po skončení Klausovy vlády v letech 1997-2000, kdy se říkalo: „Ne, česká cesta byla chyba.“ Přibyly investiční pobídky a nalákalo se sem velké množství zahraničního kapitálu. Dnes se zase vzdychá nad tím, že velké firmy vyvádějí příliš mnoho zisku mimo Českou republiku. Já si myslím, že zahraničního kapitálu tady máme tak akorát. Samozřejmě bych si přál více domácích firem, ale především v oblasti malých a středních firem za poslední 4-5 let vidím prudký nárůst úspěšných českých firem.

 

„Považoval bych ho za mimořádného optimistu”

 

Co byste označil za největší výzvu té doby?

Nejdůležitější bylo probojovat vlastní koncept privatizace od roku 1990. Potom to rozhodování o tisících privatizačních projektů. To byla jednotlivá rozhodnutí, z nichž některá byla dobrá, některá špatná. Za ta špatná si pak člověk nesl politickou odpovědnost. Tak to v životě je.

Věřil jste tehdy, že se česká ekonomika bude vyvíjet tak pozitivně?

Kdyby mi v roce 1990 někdo řekl, že v roce 2011, kdy jsme neměli velký růst, Česká republika bude makroekonomicky stabilní a že západní Evropa se bude hroutit pod krachem bank a zadlužeností, kdyby mi někdo řekl, že v roce 2018 budeme mít přebytek veřejných rozpočtů, nejnižší nezaměstnanost v Evropě a další pozitivní ukazatele, zatímco jih Evropy se bude potácet v obrovských problémech, tak bych ho považoval za mimořádného optimistu. Kdyby mi ale zároveň někdo řekl, jak špatně politicky a společensky bude těch uplynulých skoro 30 let vnímáno mezi lidmi, nejenom u nás, a že se proti konceptu liberální otevřené ekonomiky a společnosti objeví Trumpové, Orbánové a Kaczyńští, tak bych ho považoval za mimořádného pesimistu. Ekonomický vývoj považuji za nadstandardně dobrý a politikou jsem samozřejmě zklamán. Ovšem vím, že elity a establishment, politické strany, ale i lidé jako já si za to do určité míry můžeme trochu sami.

V listopadu 1993 se u příležitosti vzniku ČNOPK konalo sympozium Hospodářských novin a Handelsblattu k česko-německým hospodářským vztahům, kde jste vystoupil i vy. Vzpomínáte si na to ještě?

Druhým řečníkem byl Klaus Engelen z Handelsblattu, samozřejmě si vzpomínám. S Handelsblattem jsem spolupracoval už před revolucí. Dokonce tady ještě mám jednu fotografii z té akce.

Co z Vašeho pohledu přinesla největší zahraniční bilaterální komora do ČR?

Velké německé investice. Jako prezident Hospodářské komory trošku někdy až závidím ČNOPK a chtěl bych, abychom měli silnější členskou základnu, aby řada firem, které jsou v Česko-německé obchodní a průmyslové komoře, byla i u nás. Ony většinou jsou, ale ne všechny. Z tohoto pohledu vnímám ČNOPK jako velmi dobře fungující komoru.

.
„Český euroskepticismus je spíše pravdivá rezervovanost”

 

Tehdy jste prohlásil, že Česká republika má ty nejlepší předpoklady stát se součástí Evropského společenství. Dnes je členem EU. Proč jsou Češi tak euroskeptičtí?

Já si myslím, že nejsme euroskeptičtí. Teď se to ukazuje určitým odporem vůči jenom náznaku, že by SPD, strana Tomia Okamury, mohla být ve vládě. A mohu vás ujistit, že kdyby se to mělo stát, komora k tomu zaujme stanovisko. Nám sice nepřísluší komentovat vývoj na politické scéně, ale velmi tvrdě bychom se vyjádřili ve prospěch setrvání České republiky v EU. Nezdá se vám, že v některých případech byl český euroskepticismus zpětně prokázán jako pravdivá rezervovanost vůči některé uspěchanosti z pohledu přílišného sebevědomí západoevropských elit ohledně toho, jak daleko došel nejenom evropský integrační proces, jak daleko došlo přehnané sebevědomí ohledně toho, jak moc můžeme Evropu vnímat jako jeden státní celek do té míry, abychom tam mohli zavést společnou měnu? Definice státního celku přece je, že uvnitř je úplně volný pohyb, ale navenek si umí ubránit svoje hranice. A ani tuto základní definici neumíme naplnit. Ale já bych chtěl ujistit, že bez ohledu na některé mé pozice patřím mezi ty, kteří velmi, opakuji, velmi razantně budou bránit jakýmkoli pokusům o nějaký czexit. To slovo je na půdě Hospodářské komory ČR zakázáno.

Co je podle vás nyní achillovou patou české ekonomiky?

Malá schopnost realizovat poznatky vědy a výzkumu v průmyslu. Technologický pokrok příliš mnoho čerpáme prostřednictvím zahraničních investic a je tady málo stimulace na to, abychom ho realizovali doma. Čekat zázraky v té stávající struktuře průmyslu nemůžeme. Spíše bychom se měli orientovat na nové oblasti jako digitalizace, elektronizace, software, hardware. Česko je velmoc ve vývoji sofistikovaných počítačových her. To je jenom jeden příklad. Je potřeba, abychom to lépe propojili s tradičním zpracovatelským průmyslem, aby se u nás generovalo daleko víc hodnoty přidané zpracováním, abychom se dostávali více samostatně i na pro nás dva hlavní trhy mimo Evropu, to je Čína a USA.

 

„Pro jinou část společnosti tak protivní”

 

Dlouhodobě sledujete vývoj české společnosti a EU. Jak vyspělá je česká občanská společnost?

Jak vidíte, není to tak hrozné. Je schopná reagovat i na situaci, která je kolem vlády. Ono je to těžká otázka. Pro mě by bylo lehké ztotožnit se s demonstranty na Václavském náměstí. Ale zvolení Andreje Babiše, podobně jako zvolení Donalda Trumpa v USA nebo nějakých nohsledů v Itálii, ve Francii, Holandsku a Německu, odráží přece to, že ta naše občanská společnost přestala být schopna dávat uspokojivé odpovědi a hlavně řešení problémů, které lidé vnímají. Ne že by liberální model otevřeného světa, ekonomiky nebyl pro lidi přitažlivý. Nicméně mají pocit, že poskytuje přínos jenom úzce vymezenému okruhu lidí. Já si nemyslím, že to tak stoprocentně je. Ale pokud mluvím spíš jako politik, ne jako prezident Hospodářské komory, tak není ani tak důležitá realita, ale to, jak je vnímána ve společnosti. Občanská společnost není tak špatná, ale spíš si položme otázku, proč jsou ti velcí reprezentanti občanské společnosti jiné části naší společnosti tak protivní, proč lidé volí Babiše, Zemana a další. A já na tuto otázku nemám ucelenou odpověď.

.


Ing. Vladimír Dlouhý, CSc, MBA
  • * 1953 v Praze
  • od května 2014 prezident Hospodářské komory ČR
  • vystudoval ekonomicko-matematické výpočty na VŠE v Praze, postgraduálně matematickou statistiku a pravděpodobnost na Karlově univerzitě (UK), studium na Katolické univerzitě v Lovani
  • spoluzakladatel Prognostického ústavu ČSAV
  • ministr hospodářství ČSFR (1989-1992), ministr průmyslu a obchodu ČR (1992-1997)
  • od 1997 poradce investiční banky Goldman Sachs, poradce pro ABB (1998-2010)
  • přednáší na Institutu ekonomických studií UK a přednášel na VŠE
  • člen několika mezinárodních think-tanků a ve správní radě think tanku Aspen Institute Prague
  • člen různých poradních sborů firem v Indii,Velké Británii a ve Francii
  • člen Národní ekonomické rady vlády (NERV, 2009-2013), dozorčí rady Illinois Institute of Technology (2000-2012) a Evropské poradenské skupiny výkonného ředitele MMF (2010-2012)

.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *