Tvář této transformace

Rozhovor s Ivo Vondrákem, hejtmanem Moravskoslezského kraje

Ivo Vondrák miluje změny. V Rakousku řadu let působil jako hostující profesor, v USA pracoval na výzkumných projektech. Na své domovské univerzitě v Ostravě získal v roce 1998 profesuru v oboru inženýrská informatika a o dobrých deset let později se stal jejím rektorem. Dnes jako hejtman řídí celý Moravskoslezský kraj. A změna se tak stala jeho nejdůležitějším úkolem.

Jste „echt“ Ostravák. Co se vám vybaví před očima, když si vzpomenete na Ostravu a Moravskoslezský kraj v době, kdy jste vyrůstal?

Těžký průmysl, doly. Kamkoliv jsme vyjeli, viděli jsme těžební věže, jak se točí, jak se kouří z komínů. Tehdy se Ostravě říkalo ocelové srdce republiky. Na druhou stranu mě Ostrava vždycky nějakým způsobem bavila. Myslím, že těžký průmysl byl štědrý ke sportovištím. Dlouhá léta jsem hrál tenis, mimochodem i s Ivanem Lendlem, protože jsme stejně staří, dokonce jsem mu pomáhal u maturity s deskriptivní geometrií a moje žena s ním chodila do třídy. Město bylo samozřejmě špinavé. Ale asi nejhorší bylo, že to byla taková bašta komunismu, takový komunistický skanzen.

Poznal jste život na „černé hvězdě“ na vlastní kůži. Jak byste popsal dnešní situaci?

Myslím, že transformace sice byla v 90. letech bolestivá, ale teď začíná nést plody. Příchodem firem, které se začínají věnovat novým technologiím. Dominuje mechatronika, to znamená Brose, vývoj elektrických motorů Siemens, Hella, Varroc Lighting osvětlovací technika a řada dalších. Vždycky mě potěší, když jejich CEO řekne, že nepoznal lepší inženýry než v našem kraji. Pořád se mluví o černé Ostravě. Když ale vyjedete na Bolt Tower v Dolní oblasti Vítkovic, najednou zjistíte, že je to jedno z nejzelenějších měst v České republice. Dnes pracuje stále ještě 18 tisíc lidí v hutním průmyslu, ale už 18 tisíc lidí v IT. A důležité je, že informatika směřuje k průmyslovým aplikacím…

Takže průmysl 4.0…

Ano, obrovskou šanci našeho regionu vidím v digitalizaci průmyslu.

 

„A já jsem viděl trojúhelník“

 

Loni jsme měli magazín o Brně jako městě inovací, high tech a startupů. Brno konkuruje Praze v boji o zahraniční studenty, investory atd. Základem úspěchu je inovační strategie města a kraje. Jak jsou na tom v porovnání s Brnem a okolím Ostrava a Moravskoslezský kraj?

Využili jsme právě zkušenosti z Brna, jak systematizovat podporu inovací. Loni jsme založili Moravskoslezské inovační centrum, které jsme vybudovali na platformě tehdejšího vědecko-technologického parku. Koncipovali jsme ho jako důležitou nadstavbu řízení a koučování inovačních technologií. Město i kraj vlastní po 45 % akcií, zbývajících 10 % vlastní univerzity. Jsem rád, že se podařilo najít model spolupráce s podnikatelským centrem podpory inovací na univerzitě. Tam jsme vytvořili zázemí pro studenty, kde si mohou založit firmu. Pracují tam stovky lidí. A já jsem viděl trojúhelník: Univerzita jako zdroj nápadů, podnikatelský inkubátor a centrum podpory inovací na univerzitě jako ti, kdo tyto nápady převádí do prototypů, a vědecko-technologický park, potažmo Moravskoslezské inovační centrum, které potom tyto firmy „dotahuje“ na mezinárodní trhy, už s hotovým produktem.

Má tato spolupráce nějaké tematické zaměření?

Mechatroniku, jednu z klíčových oblastí, průmysl 4.0, biomedicínské inženýrství a vývoj ekologických technologií.

Kde jsou slabá místa této spolupráce?

Trošku negativně vnímám snahu pana prezidenta importovat k nám výrobu pneumatik z Číny. Naštěstí to padlo. Nikdo by tam nepracoval. Lidé, kteří dneska nepracují, jsou v řadě případů v exekuci a jakékoliv zaměstnání pro ně znamená, že ty exekuce budou muset platit. Pro ně je výhodnější nechat se zaměstnat načerno a žít z dávek. Já vidím velké nebezpečí v odlivu talentů. Toho se bojím. V regionu klesá počet lidí. Vždycky mě mrzí, když odcházejí mladí lidé. Nicméně už máme jakousi strategii. Chceme oslovit lidi, kteří z Ostravy odešli, třeba do Prahy, aby se zase vrátili. Můžeme jim nabídnout zajímavou práci. Dobré firmy tady neplatí hůře než jinde. A my můžeme nabídnout výrazně nižší životní náklady.

A co infrastruktura? To je pro investory velmi důležité téma.

Jsme v jakémsi křížení jih-sever a východ-západ. Dálnice D1 dnes vede až do Ostravy a nebýt toho strašného úseku mezi Prahou a Brnem, jezdí se krásně. Jsme na hlavní železniční trase a usilujeme to, abychom byli součástí koncepce vysokorychlostních tratí. Máme i letiště, které má dokonce jednu z nejdelších přistávacích drah v České republice.

„A toho chci využít“

To je hezké, ale kam se dá letět?

Je nám jasné, že nemáme tak výhodné podmínky pro létání po EU jako Poláci. Tím pádem nám u nízkonákladových leteckých společností „utekly“ Katovice. Snažíme se to napravit. Z Ostravy se létá do Prahy, do Londýna, do Milána, chystáme další linky, například do Varšavy. Po té, co jsme vyměnili vedení letiště, máme nárůst 25 %, u carga dokonce ještě vyšší. Potenciál vidím právě v cargu. Vedle letiště se teď staví velké logistické centrum. Chci využít toho, že jsme křižovatkou železnice, dálnice a letecké dopravy.

Ve věcech IT jste zase byli rychlejší vy. Zasadil jste se o to, aby v Ostravě na Vysoké škole báňské stál tzv. superpočítač. Nějakých 20 skříní.

Když jsme ho před dvěma lety otevírali, byl to celosvětově 40. největší a vlastně jediný takto velký superpočítač ve střední Evropě.

Superpočítač je jednak super marketingový tah, a jednak je super drahý. Co doopravdy přináší? Nejen univerzitám, ale i podnikům. Mám na mysli průmysl 4.0.

Jsme omezeni veřejnou podporou, a proto průmyslu nemůžeme dát tolik, kolik bychom chtěli. Dnes je to ale jednen z nejvytíženějších superpočítačů v Evropě. Je orientován především na vědecké výpočty, ať už v oblasti medicíny, biologie, ale také na různé pevnostní výpočty. Běží u nás biomedicínské inženýrství, v Moravskoslezském inovačním centru máme firmu Invent Medical, která vyvíjí různé náhrady a speciální zařízení pro děti, které mají problém s růstem hlavičky. Tam vidím obrovský potenciál. Superpočítač je vlastně laboratoř. Věci, které byste v laboratoři dělali týdny, měsíce, na superpočítači namodelujete velmi rychle. Další věcí je sledování dopravy. Jakákoli informace z Národního dopravního informačního centra o tom, kudy máte jet, pochází z naší univerzity.

Další věcí je technologický transfer do podniků. Kde jsou překážky?

Jenom 15 % výkonu superpočítače je vyhrazeno pro průmysl, což byla podmínka Evropské komise. To nás trošku brzdí. Ale narovinu: Žádný superpočítač na světě nevyžije bez veřejné podpory. Ani v Německu.

Už jste krátce zmínil smart řešení v dopravě, smart city, inteligentní infrastrukturu. Moravskoslezský kraj byl vyhlášen Chytrým regionem roku 2017. V čem je váš kraj chytrý?

Řešením nejsou jenom nějaké lavičky, které mají USB připojení. Díky propojení s městem dnes v kraji máme kompletně koordinovanou dopravu. Všechny autobusy, vlaky, návaznost na MHD – to vše je dnes koordinováno přes takzvaný Koordinátor ODIS – integrovaný dopravní systém Ostravy a Moravskoslezského kraje. Na jednu jízdenku budete moci projet celý kraj, budeme mít i přímý přechod, bude se platit kreditní kartou. Chceme v kraji vybudovat vysokorychlostní internet. Tady bohužel ještě pořád vidím velký dluh státní správy a vůbec České republiky. Máme představu, že jako kraj vybudujeme jednotný informační ekosystém pro všechny naše příspěvkové organizace, jako jsou školy, nemocnice atd. Tady ale bohužel selhává volná soutěž. Operátoři u nás jsou pořád jedni z nejdražších v Evropě a strašně špatně se s nimi komunikuje.

Ostrava se stala Městem pro byznys 2017, díky vstřícnému přístupu úřadů k podnikatelům. Může být vzorem pro celý Moravskoslezský kraj?

Určitě. Myslím, že ani další města na tom nejsou úplně špatně. Například Třinec se velmi intenzivně zapojil do e-mobility a chytrých technologií. Dnes v Třinci jezdí elektrobusy, budují se stanice pro elektrokola. Jako kraj nabízíme na 10 turistických místech zapůjčení elektrokol. To jsou věci, které se teď rozvíjejí.

 „Víc než jenom nějaké lavičky s USB připojení“

Pojďme ke vzdělávání. V Česku, ale i v Německu je velký nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. V kraji máte nejvyšší, i když poměrně nízkou nezaměstnanost. Co s tím? Rekvalifikovat horníky? Jde to?

Horníci se nemusí rekvalifikovat. OKD má pro horníky 280 volných pracovních míst. Nicméně rekvalifikace stále běží pro každého, kdo má jen trochu zájem. Obecně ale máme málo lidí, kteří chtějí studovat učňovské obory. Všichni chtějí maturitu, všichni chtějí na gymnázia. A ono se ukazuje, že to nefunguje. Ta čísla, která nedávno proběhla tiskem – kolik lidí neuspělo u maturity – jsou dána tím, že se na školy dostaly děti, které na maturitu nemají. Problém je, že financování běželo podle počtu studentů. Tak to bylo i na naší univerzitě. Když jsem se stal rektorem, měli jsme 25 tisíc studentů. Dnes jich máme 15 tisíc. Za optimum považuji 10-12 tisíc studentů, kteří se budou skutečně chtít věnovat svým oborům. Střední školství řešíme pilotním projektem duálního vzdělávání. V Německu je to běžný model, u nás ale nefunguje a já ho považuji pro průmyslový kraj, jakým je ten náš, za nesmírně důležitý.

Proč to v Česku nefunguje?

Protože na to není nastavena legislativa. Máme pilotní projekt, který jsme v České republice rozjeli jako první. S ministerstvem školství, podniky a několika vybranými středními školami jsme podepsali memorandum o tom, že u nich bude probíhat duální vzdělávání. Chceme získat zkušenosti a pak se je pokusíme dostat do nějaké reálné, systematizované legislativní podoby.

 „Duální vzdělávání je pro průmyslový kraj nesmírně důležité“

 

Těch příkladů, jak to funguje, je ale dost!

Já vím. Tady je jakýsi konzervatismus České republiky. Kompletně jsme si zničili učňovské školství. V 90. letech bylo naše střední školství jedním z nejlepších. Nicméně jsem velmi opatrný s rychlými řešeními seshora, protože ta zatím způsobují jenom problémy, třeba inkluze. Chceme jít cestou pilotních projektů. Nikdo nenašel odvahu říct: „Teď bude duální vzdělávání.“ Jednou jsme tady měli setkání se starostou Stuttgartu, který mluvil o tom, jak u nich společnosti jako Mercedes, Kärcher a podobné školám nabízejí praktickou výuku a mají obrovský převis poptávky po studiu těchto oborů. A jeden účastník se ptal: „Jak to dotujete?“A tehdy padla klíčová věta starosty: „Víte, pro společnosti jako Mercedes a Kärcher je otázkou osobní cti toto financovat.“ To u nás chybí. A to se snažím změnit.

 

Vysvětlete mi, kde to politicky drhne.

Jedním z klíčových problémů je, že se nedocenilo financování školství. Dnes neučí ti nejlepší. Učitelům musíme přidat. To je první politické zadání. Druhým je nefinancovat podle počtu studentů, ale podle nákladů. A určitě budeme chtít prosadit duální vzdělávání. To je v našem bytostném zájmu. Bude to chtít partnerství s firemní sférou. Jsem rád, že máme firmy jako ArcelorMittal, Brose a celou řadu dalších, které se k tomu hlásí.

Od konce roku 2016 jste hejtmanem Moravskoslezského kraje. Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch v této funkci?

Že se mění image našeho kraje. Začíná být vnímán úplně jinak. Projevuje se to například v tom, že se najednou do Ostravy hrnou další sportovní i kulturní akce. Přicházejí sem investoři, třeba Siemens, výzkum elektrických strojů a motorů. Když přišel generální ředitel Palíšek, říkal: „Viděli jsme, že je tady osvícené vedení kraje, proto jsme vývojové centrum postavili tady.“ To je ono. Snad jsem vnímán jako tvář této transformace.

Loni jste vstoupil do hnutí ANO a začal politickou kariéru. Byl jste zvolen poslancem. Kam až máte namířeno?

Já jsem to řekl i panu Babišovi, když jsme se bavili na téma ministra školství. Uvidím, jak se podaří prosadit moje záměry. Baví mě hejtman. A dokud si v této pozici neosahám svůj revír a nezískám potřebné zkušenosti v politice, nebudu koukat po jiných, významnějších pozicích.