„Toto know-how bude pravděpodobně pocházet z Česka“

Střední a východní Evropa jako rovný partner

Technologie budoucnosti stále častěji vznikají mimo Evropu – ale neztrácejme naději. Zatímco Německo kritizuje úpadek demokracie ve střední a východní Evropě, Polsko a Česko ukázaly, jak výzvy zvládnout, říká v rozhovoru futurolog Jan Berger. Česká republika už dávno není jen montovnou pro německé firmy, protože odsud „pocházejí možná nejlepší evropští inženýři“. Christian Rühmkorf hovořil s Janem Bergerem o tom, jak Evropa může strategicky směřovat a transformovat svůj obchodní model, aby v novém světovém (ne)řádu zůstala konkurenceschopná.

Pane Bergere, jak vidíte současnou roli a vývoj zemí EU ze střední a východní Evropy v souvislosti s výzvami, kterým čelí celá Evropa?

Celá řada států střední a východní Evropy má zajímavou dynamiku. Ještě před rokem bylo Polsko v německém tisku silně kritizováno, psalo se, že „Polsko směřuje k autokracii“, že je „největším nebezpečím pro demokracii v Evropě“. Jediné volby však mohou vše změnit. Zatímco Německo si stěžuje na úpadek demokracie, Polsko a Česká republika ukázaly, jak výzvy zvládnout. Je s podivem, že střední a východní Evropa je tak podceňována. Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko jsou digitálními lídry v EU a to, že jsou „malé“, využívají k efektivnímu jednání. Polsko má velmi dynamickou ekonomiku. A když vidím, jak se v České republice v průmyslovém kontextu kombinují inženýrské dovednosti a datový management, může si z nich Německo brát příklad.

Z evropského pohledu se v současnosti vše točí kolem konkurenceschopnosti v novém globálním hospodářském (ne)řádu. Disruptivní síly, kterým jsou podniky vystaveny, za posledních deset let vzrostly a dosáhly globálních rozměrů. Rozvíjející se ekonomiky, jako je Čína, Indie, Brazílie a Jihoafrická republika, díky technologiím a komoditám vystupují sebevědomě. Evropská politika a evropské firmy si naopak za své motto zvolily „udržitelnost“. Současný vývoj budí v Evropě velké obavy. Oprávněně?

Ano i ne. Vraťme se do poválečného období. Evropská ekonomika, zejména německá, byla založena na vývozu technologií do rozvojových zemí, které se tak na jejich technologiích staly závislé. Tento model umožnil Evropě zajistit si stabilní pozici na trhu prostřednictvím dlouhodobých smluv o poskytování služeb a infrastrukturních projektů. V prvním desetiletí nového tisíciletí se vývoz EU do Číny zvýšil přibližně o 800 %, ve druhém desetiletí o 130 %.

Co se mezitím změnilo?

V roce 1978 vyhlásil Teng Siao-pching dlouhodobou vizi Číny do roku 2050: Do konce 80. let by měl mít každý dostatek jídla, do konce 90. let by se měly příjmy oproti konci 80. let zčtyřnásobit, do konce 20. let 21. století by se Čína měla vyrovnat Západu ve výzkumu a vývoji a do roku 2050 by měla mít Čína HDP na hlavu na úrovni průměrné „země druhého světa“. Čína tento plán překročila a podle australského Institutu pro strategickou politiku je lídrem ve 27 ze 44 technologií budoucnosti. Podobnou cestou se nyní ubírá i Indie.
To znamená, že západní ekonomika již nemůže těžit z obchodního modelu vývozu technologií nebo technologické závislosti. Nové technologie v oblasti strojírenství, chemického inženýrství a biotechnologií se stále více vyvíjejí mimo Evropu a Ameriku.

Co to znamená pro Evropu?

Musíme přizpůsobit průmysl a navázat nová partnerství s rozvíjejícími se regiony po celém světě. EU má vynikající klimatické technologie, ale Čína je zase světovým lídrem v oblasti ClimateTech. Čína má jasný plán, jak být do roku 2060 zcela klimaticky neutrální…

Proč vlastně Čína chce být klimaticky neutrální? Z přesvědčení?

Čína reaguje na problémy spojené se znečištěním tím, že investuje hodně peněz do špičkových technologií, jako jsou solární energie, zachycování a ukládání uhlíku, elektrolyzéry a alternativní jaderná energie, například thoriové reaktory. Tyto technologie staví Čínu do pozice světového lídra a ukazují, že si uvědomuje, že řešení problému energií je pro budoucnost klíčové.

Často se tvrdí, že přenos technologií a know-how do Číny byl chybou. Čína přesvědčila západní investory, aby do investic zapojili čínské partnery, a tím obratně získala vhled do technologií. Byla to chyba?

Čína usiluje o to, aby se stala světovým hospodářským lídrem. Mohli jsme uvažovat o tom, že bychom se o těchto otázkách dohadovali na celosvětové úrovni a ve Světové obchodní organizaci, nebo že bychom nalezli způsob, jak více spolupracovat. Pokud vycházíme z prvního přístupu, pak jsme udělali chybu, že jsme to dovolili. Pak bychom ale museli kolem EU postavit ještě vyšší zdi a Čínu držet dál od sebe.

„Evropa si v absolutních číslech vede velmi dobře“

Měla by Evropa urychlit inovace?

Ano, a také musíme uvažovat strategičtěji: Jaké budou celosvětově hlavní potřeby v příštích 50 až 100 letech? Které technologie mohou významně přispět ke zmírnění klimatických změn, zásobování vodou a zdraví? Můžeme v těchto oblastech zahájit společný vývoj s rozvíjejícími se zeměmi? To by mohlo zahrnovat i směnu surovin, jako jsou vzácné zeminy. A měli bychom zvážit, jak to můžeme rozvíjet společně…

To zní trochu naivně.

Naivní to ale není. Musíme zcela přehodnotit náš obchodní model, který je založen na koloniálním dědictví. Věřím, že si to průmysl uvědomil a je připraven na tyto změny přistoupit. Naši politici to však zatím rozpoznat nedokázali.

Evropská komise se domnívá, že udržitelnou ekonomikou vytvořila exportní model. Současně panují obavy z levných a udržitelných elektromobilů z Číny…

Nemyslím si, že jsme udělali chybu, když jsme se zaměřili na udržitelnost. V roce 2050 bude mít světová populace přibližně 10 miliard. Musíme se připravit na to, jak bude lidstvo žít, až bude v průměru o dva až dva a půl stupně tepleji než v předindustriální době. Potřebujeme nové hospodaření s vodou, se zdravím, s energií, inovativní formy zemědělství a nové hospodaření s materiály, například výrobu oceli pomocí redukce vodíku. Evropa si v těchto oblastech nevede špatně. Problém není v tom, že se politici zaměřují na udržitelnost, ale ve způsobu, jakým se na udržitelnost zaměřují.

„Energeticky účinná renovace budov stojí děsnej majlant“

Hovořil jsem o tom s Clemensem Fuestem, šéfem německého ifo institutu, a ten mi řekl, že rozvíjející se trhy a evropské exportní trhy budou kupovat udržitelná řešení pouze tehdy, pokud budou slibovat zisk, a ne proto, že jsou udržitelná.

Tato řešení slibují zisky. Myslím si však, že evropští politici to dostatečně nepochopili. Když porovnáme investice do klimatické neutrality, Evropa si v absolutních číslech vede velmi dobře, zejména ve srovnání s USA. Problém je v tom, že spousta peněz v Evropě směřuje do neproduktivních investic, jako je například energeticky účinná renovace budov. To stojí děsnej majlant, přináší nízkou produktivitu a po 30-40 letech se tyto budovy budou muset znovu renovovat. Naopak na americkém kapitálovém trhu se více investuje do produktivních zařízení, která skutečně umožňují klimaticky neutrální výrobu.

Měli bychom se tedy nyní zamyslet nad tím, jak snahu o udržitelnost skloubit s naší rolí exportní země?

Přesně tak, jako exportní země musíme být strategičtí. Pokud Čína vyrábí levná elektroauta, může to být výhoda, ale musíme také jednat o tom, jak dosáhnout obchodní rovnováhy. Zásadní je, zda se má EU připojit k americké hospodářské válce proti Číně, nebo zda má hrát nezávislou roli. To je strategická otázka, na kterou musí politici odpovědět. Podle mého názoru bychom měli uzavírat nové obchodní dohody a zůstat nezávislí. To se týká i datové infrastruktury, datových center a internetu, které jsou založeny převážně na amerických nebo čínských technologiích. Kde je diskuze o odstranění rizik? Pokud chce EU podpořit inovace v oblastech, jako je digitální infrastruktura a klimatické technologie, potřebuje jasnou hospodářskou a zahraniční politiku, která bude hájit ekonomické zájmy.

Podívejme se na členské země EU ze střední a východní Evropy. I 20 let po vstupu do EU jsou lidé na „Západě“ často šokováni politickým vývojem v těchto zemích. Potřebujeme nový společný jmenovatel, aby všichni členové EU táhli za jeden provaz?

Stará EU měla na nové členské státy zkreslený pohled, který se vyznačoval myšlenkovými vzorci studené války. Země jako Polsko, Česká republika, Slovensko nebo Maďarsko jsou často vykreslovány jako potenciální autokracie nebo dokonce Putinovi přisluhovači. Ve skutečnosti však podceňujeme, jak živá je demokratická kultura na východě EU. Německu přinesli po druhé světové válce svobodu Američané. Východoevropané museli o svobodu bojovat – v NDR v roce 1953, v Maďarsku v roce 1956, v Československu v roce 1968 a v Polsku v roce 1956 a potom díky hnutí Solidarita v letech 1980-1988. V roce 1989 se celá východní Evropa zmítala v chaosu. Účastníci těchto události žijí dodnes, zkušenosti s bojem za svobodu a demokracii jsou stále živé.

Největším úspěchem hospodářské politiky EU je jednotný evropský trh. Jak jej můžeme dále rozvíjet, pokud chceme vytvořit nový hospodářský model vhodný pro budoucnost?

Z hospodářského hlediska by Evropě velmi pomohla unie kapitálových trhů a společná sociální a hospodářská politika. Dále mě napadá, že jsme hodně mluvili o globálních technologiích, které jsou potřeba pro zmírnění dopadů změny klimatu. Z České republiky pocházejí možná nejlepší evropští inženýři a také Německo má špičkové talenty. Takže když se bavíme o inovativních průmyslových technologiích, které se používají v rozvíjejících se regionech, je velmi pravděpodobné, že know-how bude pocházet z Česka. Proč by tedy například odpovědi na problémy světového růstu nemohlo najít česko-německo-indické konsorcium a posloužit tak jak jednotnému vnitřnímu trhu, tak trhům globálním?

„Německo musí přestat být arogantní …“

Přibližně 30 % českého zahraničního obchodu směřuje do Německa. To je často vnímáno jako velká závislost České republiky na německém trhu. Jak tedy tento intenzivní česko-německý hospodářský model dále rozvíjet v regionální centrum best practice pro inovace a vyšší přidanou hodnotu?

Německo musí přestat být arogantní a považovat Českou republiku za montovnu pro německý průmysl. Pak bych zde viděl obrovský potenciál. V Česku jsou vynikající digitální centra, která se nezaměřují jen na modely umělé inteligence, ale přinášejí skutečné digitální inovace pro průmyslové procesy. Jako globálně působící průmyslová firma máte dvě možnosti, jak kontrolovat marže: buď díky vysoké míře flexibility koncového produktu prodávat další funkce s vysokou marží – vynikající práci na tomto poli odvedl automobilový průmysl –, nebo efektivní výrobou. Know-how pro takový vývoj vidím ve Francii, Německu, v České republice a v Polsku, protože zde existuje potenciální propojení mezi digitální ekonomikou a průmyslem. Musíme propojit svět bitů a atomů. To znamená inovovat naše materiály a vyvíjet nová řešení pro vlaky, letadla, stroje a zemědělství. Evropa v tom má vynikající pozici, protože máme silnou inženýrskou kulturu a nyní také digitální porozumění, které je pro takové inovace nezbytné.

„Brno je v mezinárodním měřítku podceňované“

Jakou roli hraje při užší spolupráci vzdělávání, věda a výzkum?

Nejlepší inženýry Česká republika produkuje v Praze a v Brně. Brno je jako centrum aplikované vědy v mezinárodním měřítku zcela nedoceněné. Donedávna jezdili Číňané a Rusové studovat spíše do Brna než do Cách nebo na Technickou univerzitu v Mnichově. To není v západní Evropě dostatečně doceněno. Potřebujeme-li evropskou obdobu MIT v Bostonu, proč takové centrum nepřemístit do Brna, kde již nyní pracují nejlepší vědci? Pobočky by mohly být v Miláně, Barceloně nebo také ve Walesu. Měli bychom podporovat rozvoj prvotřídního strojírenství, kde má podle mého názoru Česká republika lepší pozici než Německo.

Video: Stanovisko Jana Bergera k evropskému automobilovému průmyslu (DE, ENG)

Jan Berger je zakladatelem a výkonným ředitelem Themis Foresight, berlínského byznysového think tanku a společnosti zabývající se firemním prognózováním. Historik a slavista působil v nakladatelství, finančnictví a realitním byznysu. Před založením společnosti Themis Foresight byl sedm let výkonným ředitelem futurologického institutu. Je autorem řady studií a knih, vyhledávaným sparingpartnerem pro manažery, přednášejícím a účastníkem diskuzí.

Interview: Christian Rühmkorf
Foto: Archiv Jan Berger, Themis Foresight