Je právo brzdou moderní mobility?

Na Route 66 nebo na německých dálnicích – auto je symbolem osobní svobody. Ale to se mění. Černé skříňky v autech snižují pojistné, systém tísňového volání, který bude od roku 2018 instalován do všech nových aut v EU, bude automaticky udávat polohu vozu, mýtné stanice již dnes monitorují naše cesty a GPS umožňuje sledovat trasy a zácpy na silnicích. Jsou tyto změny rizikem pro naše soukromí?

Záplava dat s sebou přináší i záplavu právních otázek:

• Kdo může mít přístup k těmto datům? Účastník nehody, který mi chce dokázat, že jsem jel extrémně rychle nebo že jsem telefonoval za jízdy?
• Kdo ručí při chybě softwaru, pokud například kvůli programovací chybě vjedou všechna auta do jednosměrky?
• A ještě horší varianta. Nestanou se auta plná elektroniky cílem hackerů? Kdo bude ručit v případě hackerských útoků způsobených špatně zabezpečeným rozhraním?

Advokáti hledají a nacházejí řešení společenských problémů už 4000 let a stejně tomu bude i tentokrát. Propojení elektroniky zvýší bezpečnost silničního provozu. Klesající počet nehod bude silným argumentem pro podporu autonomního řízení. Aby se vyrovnalo právo a technický pokrok, musí se právo dále vyvíjet a předpovídat problémy nejlépe už na začátku vývoje. V Německu se udělaly v autonomní jízdě pokroky. I se složitými etickými problémy (Má auto narazit do zdi a ohrozit řidiče, nebo přejet matku s kočárkem?) si samořídící auto již dokáže poradit.

Zákonodárce bývá pomalý a je omezen jen na svou zemi. Proto pokus EU vytvořit prostřednictvím GDPR jednotný právní řád na ochranu dat je chvályhodný. Tato iniciativa nám dává šanci prosadit v digitálním světě kromě technických i globální právní standardy – stejně jako tomu bylo v případě “exportu“ německého občanského zákoníku před 100 lety.

Autor: Arthur Braun, bpv Braun Partners