Co trápí české zdravotnictví?

„Bolestivých“ míst v našem zdravotnictví bychom našli spoustu. Mnoho problémů by se dalo určitě vyřešit vyššími investicemi do zdravotnictví. U nás se investuje cca 7,5% HDP, což je v porovnání s vyspělou Evropou velmi málo. Ne všechny výdaje v této oblasti jsou transparentní. Naše země je na chvostu zemí EU ve financování léčby a rehabilitace.  To má i za následek, že moderní a cílená léčba není dostupná pro všechny pacienty. Aby mohl být lék účinný, je nutné zajistit, aby se dostal k pacientovi včas. Vláda by měla přijmout systémová opatření, od schvalování až po zajištění financování a dostupnosti moderní léčby pro každého pacienta. V ČR máme jedny z nejnižších cen léků v Evropě. Legálně je možno s léky celoevropsky „obchodovat“ a distribuovat, nicméně cena hraje klíčovou roli a mnohdy se stane, že „levný“ lék není dostupný pro českého pacienta. Nedostatkem financí trpí i samotní zdravotníci a je jen otázkou času, kdy se to dotkne pacientů. Nástupní plat mladého lékaře je mnohdy nižší než plat prodavačky v supermarketu. Není tedy divu, že mladí lékaři nevidí svou perspektivu v českém zdravotnictví, a pokud chtějí svůj obor vykonávat, odchází mnohdy do zahraničí. Velmi podobná situace je i u středního zdravotnického personálu. Druhým problémem v oblasti personalistiky je stárnutí. Zhruba 23% lékařů u nás je starší šedesáti let. Stárnutí a migraci lékařů nelze zastavit a nahradit například náborem ze zahraničí, ale je nutné co nejrychleji najít systematické řešení. Jinak se brzy můžeme dočkat nedostupnosti zdravotní péče a ohrožení pacientů. Lékaři a zdravotní sestry se také potýkají s nedostatečně organizovaným a neprůhledným systémem postgraduálního vzdělávání.

 

Nicméně i ze stran pacientů není vše bezproblémové. V praxi se setkáváme s určitým zneužíváním péče a zneužíváním její dostupnosti. Realitou jsou např. pacienti s týdny trvající “bolestí zad” na pohotovostech ve večerních hodinách, volání rychlé záchranné služby někdy – nadsazeně – i kvůli předepsání receptu atd. To jsou bohužel důsledky garantované péče zdarma a přetrvávající přesvědčení občanů, že nemusejí pečovat o své zdraví, od toho mají přece lékaře a ještě k tomu zadarmo. S tím souvisí i nedostatečná prevence zdraví.

Určitě by se našly úspory v našem zdravotnictví, takže by další investice nebyly nutné v takové výši. Možná by se našel způsob jak „zacelit“ určitá místa v nemocnicích, jako jsou nákup předraženého přístrojového vybavení, hospodaření s energiemi, v jídelnách, prádelnách apod. Zefektivnění nemocniční péče a dostupnosti taky přinese hodně finančních úspor.

Závěrem bych konstatoval, že i přes určité problémy je naše zdravotnictví na špičkové úrovni a měli bychom si toho nesmírně vážit a přistupovat k těm, co se o naše zdraví starají, s úctou a pokorou.”

 

 

“Jedním z hlavních problémů je dlouhodobá udržitelnost financování. V době silné ekonomické konjunktury, jakou nyní zažíváme, nevytváříme dostatečné rezervy na horší časy. Systém tak není připraven na zpomalení ekonomiky, které může způsobit razantní propad do deficitu. Zdravotnictví přitom čelí dalším výzvám, jako významný nárůst výskytu chronických chorob či stárnutí populace. I proto musíme začít implementovat opatření, která povedou ke zvýšení efektivity na výdajové straně.”

 

 

 

 

 

 

 

“Hlavním problémem je nedostatek lékařů, sester a dalších zdravotníků. Nebojím se situaci nazvat krizí, která v některých oblastech ČR už ohrožuje péči. Na vině jsou odchody lékařů do ciziny a sester mimo medicínu. A ti, co zůstávají, postupně stárnou. Například průměrný věk praktických lékařů je 56 let. Příčinou je nedostatečné financování zdravotní péče a tím pádem nízké ohodnocení zdravotníků a špatný systém postgraduálního vzdělávání. A bohužel prognózy do dalších let jsou ještě více varující.”