Obranný průmysl: Automotive může pomoci k rozšíření kapacit

Rozhovor s Rafaelou Kraus, profesorkou na Univerzitě Bundeswehru v Mnichově

Německý automobilový průmysl – stěžejní odvětví tamní ekonomiky – je pod obrovským tlakem. Současně v Evropě roste tlak na posílení obranyschopnost. Rafaela Kraus, profesorka Univerzity Bundeswehru v Mnichově, se domnívá, že pokud použijeme správnou strategii, je možné v oblasti špičkových technologií, například v robotice, obě výzvy propojit. A obranný průmysl se může v masové výrobě a při rozšiřování kapacit u automobilového průmyslu mnohému naučit. I o tom hovořila Rafaela Kraus na konferenci German Czech Economic Forum 2025 v Praze.

Paní profesorko, německý – a vlastně i evropský – průmysl stojí na rozcestí. Jak dramatická je situace Německa, bývalého mistra světa v exportu? Pokuste se o co nejupřímnější diagnózu.

V první řadě jde o to, čemu se říká „dilema inovátora“. Příliš dlouho jsme spoléhali na to, že naše auta jsou žádaná na celém světě, že máme velké trhy v zámoří, v Číně, v USA. A nyní najednou zjišťujeme, že jsme extrémně závislí. Jsme závislí na surovinách. To se týká celé řady odvětví: letectví, obranného průmyslu i mnoha high-tech segmentů. A jsme závislí také v oblasti výroby komponent, které z velké části nepochází z Německa.

Podcenili jsme inovační schopnosti našich geopolitických partnerů i konkurentů. Koncept změny prostřednictvím obchodu – pokud jde o Čínu – jsme viděli velmi naivně. A nyní za to musíme platit.

„Podcenili jsme inovační schopnosti našich geopolitických partnerů i konkurentů.“

Česko s obavami sleduje, co se bude dít u velké souseda Německa. Vy ale projevujete určitý optimismus. Kde ho berete?

Snažím se optimismus neztrácet. A myslím, že je na místě. Máme vynikající inovační prostředí, skvělé univerzity plné talentovaných inovátorů, výborné startupy – nejen v oblasti mobility či automotive, ale i v obraném sektoru. A vidíme, že v Evropě se opravdu něco děje.

V klíčových technologiích budoucnosti, jako je kvantové počítání nebo vesmírné inženýrství, se jako Evropa rozhodně nemusíme obávat srovnání s ostatními – pokud dokážeme tyto inovace rozvinout do průmyslového měřítka a vytvořit z nich firmy, které naši ekonomiku obnoví. A tuto obnovu opravdu potřebujeme.

„Naše kapitálové trhy jsou ve velké nevýhodě oproti USA.“

Ale tohle inovační prostředí tady bylo i před krizí. Proč by tedy právě teď mělo přinést vyšší konkurenceschopnost? Nebo se zeptám jinak. Co dalšího je ještě potřeba udělat?

Naprosto klíčový je kapitál. Naše kapitálové trhy jsou ve velké nevýhodě oproti USA. Často slyšíme: Když investujete do mladých firem v Německu, stojí to pětkrát víc a mají pětkrát menší výnos. Jsme málo atraktivní, a to i kvůli tomu, jak u nás v Německu vnímáme téma „venture“. V angličtině je „venture“ něco pozitivního – dobrodružství, podnikání, skvělá věc, do které se vyplatí jít. U nás je to „rizikový kapitál“. A slovo „riziko“ okamžitě spouští varovné signály.

Máme skvělé výzkumníky v oblasti AI, bateriových technologií nebo dalších hardwarových inovací. Ale jsou to kapitálově velmi náročná odvětví. Například ve vesmírném průmyslu nelze s 10 miliony eur rozvinout kosmický startup do růstového průmyslového měřítka – s takovou částkou by jen živořil. A proto potřebujeme odvahu do této oblasti více investovat.

„Obranný sektor potřebuje impulzy a inovační schopnost zvenčí.“

Pojďme teď k tzv. technologiím dual-use. Ty mohou hrát jistou roli při vytváření inovačních synergií mezi sektory, zejména mezi automobilovým a obranným průmyslem. Můžete uvést nějaký příklad?

Jsme stále příliš fixovaní na auto jako na klíčový produkt německého průmyslu. Ale podívejme se, jaké technologie jsou dnes pro automotive skutečně relevantní: internet věcí, vesmírné technologie pro konektivitu, senzory, autonomní systémy nebo digitální služby přidružené k autu. To vše nejsou jen „dual-use“, ale často „omni-use“ technologie a platformy využitelné v téměř každém odvětví – v zemědělství, medicíně, logistice či infrastruktuře.

S těmito technologickými kompetencemi, s našimi firmami, malými a středními firmami máme velkou šanci uspět v oblasti víceúčelových robotů. To je skutečný dual-use produkt: pro civilní i obranné využití. A zde máme rozhodně dobré vyhlídky.

Kritici tvrdí, že dual-use je spíš „hype“ než cesta ke konkurenceschopnosti. A že mindset civilní automobilky a obranného průmyslu je natolik odlišný, že je nelze propojit. Co na to říkáte?

Od konce studené války obranný průmysl dlouho v podstatě stagnoval. Rozpočty klesaly, měli jsme pocit, že jsme obklopeni jenom samými přáteli, a se zbrojením jsme nechtěli mít nic společného. Proto zde byla menší dynamika než v jiných odvětvích.
Nyní se v Německu i v Evropě masivně investuje do obrany. To pochopitelně probouzí zájem u všech průmyslových odvětví, která jsou zrovna v krizi. A je také pravda, že dříve uzavřený obranný sektor potřebuje impulzy zvenčí – a inovační schopnost jiných odvětví. Musíme vytvořit větší prostupnost. Onboarding nových hráčů je v obranném sektoru dnes velmi obtížný.
Dostávám mnoho dotazů od firem, které chtějí vstoupit do obranného sektoru, a od startupů, které mu chtějí lépe porozumět. A pro všechny je to nesmírně těžké. Chybí informace, chybí transparentnost – i když právě obchodní a průmyslové komory se nyní snaží průchodnost výrazně zlepšit.

„Chybí informace, transparentnost je nedostačující.“

Kde konkrétně může firma z automobilového průmyslu nabídnout kompetence, které obrannému sektoru chybí?

Jednou z klíčových oblastí je výroba a výrobní technologie. Firmy z obranného sektoru většinou vyráběly malosériově, často téměř v manufakturním režimu. A právě zde mohou výrobní kompetence automobilového průmyslu výrazně pomoci při rozšiřování kapacit. Myslím, že obranný průmysl dnes hledá firmy, které mu pomohou odpovědět na otázku: Jak můžeme vyrábět stokrát více než dříve. Vidíme to na Ukrajině – najednou jsou potřeba systémy, které musí být velmi levné a kde kvalitu představuje hlavně množství.

Drony…

Přesně tak. Jedná se o loitering munition, tedy v podstatě „jednorázové“ drony, které se použijí jednou, a tím splní svůj účel. A je jich potřeba obrovské množství.

Ale zároveň bych varovala před tím, aby se firmy příliš – nebo dokonce výhradně – orientovaly na obranný segment. Ten nemůže v naší ekonomice nahradit sektor automotive, je mnohem menší. Musíme tedy přemýšlet, jaké civilní produkty budeme v budoucnu vyrábět, pokud auto už nebude naším hlavním průmyslovým tahounem.

„Mnohé startupy proto dnes jdou na Ukrajinu a tam testují.“

Co by měl „civilní“ dodavatel podle vás udělat a na co by se měl připravit při rozšiřování svého podnikání?

Za klíčové považuji propojování – navazovat kontakty i s velkými prime dodavateli, kteří působí jako systémoví integrátoři a začleňují do svých řešení produkty subdodavatelů. Vytváření sítí je rozhodně alfou a omegou. Velcí výrobci fungují jako jakýsi gatekeepeři pro nové hráče. Není možné integrovat dron do Bundeswehru samostatně. Vždy je to součást širšího systému.

Zároveň je nesmírně důležité dobře znát uživatele, zákazníka. Mnozí nebyli v armádě, znají Bundeswehr jen z vyprávění a z médií. Ale firma musí chápat, k čemu se výrobky skutečně používají. Vidíme to u startupů: investoři chtějí vědět, zda má produkt reálné využití. Mnohé startupy proto dnes jdou na Ukrajinu a testují své technologie přímo na místě v bojových podmínkách, aby viděli, zda je vojáci skutečně přijmou a používají. Proto vítám iniciativu Bundeswehru vytvořit v Erdingu inovační centrum– právě tam vzniká prostor pro takový dialog.

Česko má vynikající inženýry a startupy v oblasti umělé inteligence, robotiky a automatizace. Vidíte zde potenciál pro intenzivnější přeshraniční spolupráci?

Každý, kdo alespoň trochu chápe naši geopolitickou situaci, nemůže uvažovat jinak než evropsky. Musíme spojit síly. Pokud jde o společnou obranyschopnost, jako jednotlivé státy s 27 různými systémy, regulacemi, úřady a procesy jsme příliš pomalí. Evropa musí spolupracovat mnohem efektivněji. To se samozřejmě netýká jenom nákupu, ale i kapitálových trhů, dostupnosti talentů a pracovního trhu.

„Nemáme ani jedou profesuru zaměřenou na vojenskou ekonomiku.“

Talenty, pracovní trh, vzdělávání – to jsou dobrá témata na závěr. Co se tady musí změnit?

Pokud jde o vzdělávání, měla bych několik přání. V Německu máme přes 80 studijních programů cestovního ruchu, 120 programů zaměřených na management ošetřovatelství – ale ani jeden obor, kde by civilní studenti mohli studovat obranný průmysl. V celém Německu nemáme jediný studijní program pro civilisty, který by učil, jak funguje obranný byznys nebo veřejné zakázky v obraně. Nemáme ani jedou profesuru zaměřenou na vojenskou ekonomiku. Myslím, že to je velký deficit.

Interview: Christian Rühmkorf
Foto: Jaromír Zubák