Jan Buk: z tělocvičny k nanovláknům

Když začne Jan Buk, ředitel společnosti Pardam, mluvit o anorganických nanovláknech, nepoznalo by se, že se jedná o bývalého učitele angličtiny a tělocviku, který se k nanotechnologiím dostal pouze náhodou. Tato náhoda ale pomohla vybudovat v Roudnici nad Labem společnost, která nemá ve světě obdobu. Jejich nanovlákna jsou nejvýznamnější součástí separátoru revoluční české 3D baterie a za filtrační membránu pro potravinářské produkty získali letos cenu Vizionáře.

„Před osmi lety jsem o nanotechnologiích nevěděl vůbec nic,” směje se Buk. Po střední škole se přihlásil na ČVUT, ale po roce z něj odešel a odjel na dva roky do Anglie, kde pracoval jako au pair. Když se vrátil, pronajal si hospodu a začal učit na střední škole angličtinu. U hospody vydržel jen půl roku, u učení zůstal osm let, dostudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu a založil na střední škole trénink  ové centrum Fotbalová Farma. „Kamarád mě už v té době lákal, abych šel do České televize, a nakonec jsem podlehl,” říká Buk, který v ČT stál u zrodu iVysílání či živého streamování zápasů z fotbalové ligy.

Jan Buk se dostal od učitelství k nanotechnoligiím. Fotka: soukroma.

Cesta k úspěchu byla dlouhá

V roce 2009 dostal nabídku podílet se na projektu v oblasti anorganických nanovláken. „Tehdy už pro mě prostředí ČT přestalo být dostatečně dynamické, a tak jsem to vzal jako výzvu. A dnes jsem jediný z původního týmu, kdo vydržel,” přiznává, že cesta k úspěchu stála více sil, než všichni předpokládali.

Když odcházel do Kertak Nanotechnology, počítal s tím, že se nakoupí stroje, začne se vyrábět a jeho jediným úkolem bude marketing a prodej.

„Brzy jsme ale zjistili, že technologie není dotažená a že tady vlastně trh pro anorganická nanovlákna vůbec není.” Přesto viděli v nanovláknech potenciál, a tak strávili tři roky tím, že technologii pouze studovali a vylepšovali. Peníze na výzkum ale nebylo možné jako start-up Kertak Nanotechnology získat, jedinou možností bylo projekt přesunout pod firmu s finanční historií. A k tomu posloužila firma Pardam. Dnes má firma o devíti zaměstnancích tři patenty, dvě patentové přihlášky a pět konečných výrobků, ale zabývá se i vývojem nanovlákenných materiálů a produktů podle specifikací zákazníka.

„Z našich nanovláken je vyroben separátor 3D baterie firmy HE3DA, který má klíčovou funkci v baterce, díky nim je teplotně stabilní až do 500 stupňů Celsia a odolná vůči mechanickému stresu – baterkou můžete prohnat hřebík a stále funguje,” tvrdí Buk, podle něj jsou dnes používané „plastové“ separátory hlavní limitující součástí baterií. Běžná lithiová baterie je téměř nepoužitelná pro větší bloky, protože může dojít k přehřátí a explozi. Tesla Motors proto musí využívat složité řídicí systémy včetně chlazení..

Česká firma není americká

Revoluce způsobená anorganickými nanovlákny nezůstává pouze u baterie, ve vývoji se firma zaměřuje na biomedicínu, její nanovlákenné membrány se využívají v bazénových filtrech nebo při filtraci vína či oleje. „Nahrazují celulózové desky, oproti kterým nezanechávají pachuť a lze je použít opakovaně. Běžně se vyhazuje až 10 procent produktu, to naše membrány ušetří,” prohlašuje český nanotechnolog.

Když je navštěvují američtí partneři, jsou překvapeni, co všechno v Roudnici nad Labem dokáží. „A já jim vždycky říkám: To jsou zlaté české ručičky, kluci,” říká Buk, který je přesvědčen, že jako americká firma by to měli jednodušší. Jako česká firma s méně financemi si nemohli dovolit zbytečně utrácet, ale museli pečlivě a efektivně peníze investovat. „Kdysi mě zaujal jeden titulek, který přesně pasuje do naší české kotliny: Peníze kazí kreativitu,“ zakončuje Jan Buk.

Autor: Lucie Kůsová

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *