Říkali nám amazonky

Lilianě Berezkinové ještě nebylo třicet, a přitom není pouze předsedkyní představenstva ve své firmě Nanopharma, ale také sedí v dozorčí radě biotechnologické skupiny SinBio a klastru Czechimplant a donedávna byla členkou představenstva Asociace malých a středních podniků. A přesto u ní nemůžeme diagnostikovat dramatické sbírání funkcí. Je to vášeň. Její práce se točí kolem nanomateriálů a zdravotnictví. Lili Berezkinová s námi hovořila také o tom, jak se malá česká nanofirma prosadila na mezinárodním poli. A proč má po narození své nyní dvouapůlleté dcery najednou více času.

 

Právě jste se vrátila z dovolené ve Španělsku. Před pěti lety jste byla na studijní stáži na IESE Barcelona. S jakými pocity sledujete konflikt mezi Barcelonou a Madridem?

Politická otázka, tak to jsem nečekala. V Katalánsku mám spoustu přátel a část mé rodiny žije ve Španělsku. My to vnímáme citlivě pohledem většiny, která není tolik slyšet. A doufáme, že celistvost Španělska zůstane zachována. Bude to dobré jak pro tu zemi, tak pro Evropu jako takovou. Snaha Katalánska o samostatnost jde proti dlouhodobým snahám o evropskou integraci. Myslím, že i v kontextu brexitu a třeba i předchozích snah Baskicka o separaci jsou to kroky vedoucí k oslabení Evropy jako kontinentu, jak v ekonomickém, tak i politickém smyslu.

Mluvme teď o nanotechnologiích: Jste předsedkyní představenstva firmy Nanopharma. Nanotechnologie je jakási tajná inovační zbraň České republiky. Všude čteme, že Česko je nano. Jak funguje váš byznys ve zdravotnickém průmyslu?

Nanopharma je technologická společnost, která postavila svůj obchodní model na dvou směrech. Jednak fungujeme jako smluvní vývojový partner a pomáháme zdravotnickým firmám inovovat jejich produkty a s využitím nanomateriálů vyvíjet nové. A jednak komercializujeme naše duševní vlastnictví, to znamená, že aktivně nabízíme své technologie a produkty. Nejenom v oblasti zdravotnictví, ale třeba i kosmetiky.

Kde se dnes dají aplikovat řešení Nanopharmy?

To je složité. Nanotechnologie do zdravotnictví pronikají postupně. V klinickém výzkumu se už nyní využívají naše materiály pro přípravu tkáňových náhrad, kultivaci kmenových buněk a třeba i tvorbu umělých orgánů. To je první cesta, kde je potřeba technologii validovat. Když se prokáže její funkčnost, postupuje se ke klinickému testování a integraci nanotechnologií do produktů a řešení firem, které vyrábějí zdravotnické prostředky nebo hledají nové cesty, jak aplikovat léčiva.

Už máte nějaký patent?

Patentů máme řadu. Náš hlavní patent se týká podávání léčiv prostřednictvím nanonáplasti. To je naše vlajková technologie, která umožňuje dodávat do kůže léčiva lépe, efektivněji a ekonomičtěji než například současné náplasti. Zásadní rozdíl je v tom, že naše náplast obsahuje až o polovinu méně léčiva, přičemž ho do kůže dodá stejně nebo i více, než je dnes běžné. Náplast se navíc na kůži rozpadne. Běžná náplast po použití obsahuje stále 90 % léčiva a takto se vyhodí – s vysokým rizikem kontaminace i zneužití, například u opiátů. Naše technologie tyto nedostatky eliminuje.

Kde byly nebo jsou největší překážky při budování firmy v branži nanotechnologií?

Překonávat skepsi z něčeho nového, neznámého. Před několika lety nanotechnologie nebyly dostatečně známé a panovalo kolem nich mnoho mýtů, třeba ohledně bezpečnosti. Výroba v průmyslových objemech se etablovala jen velmi postupně a v podstatě skokově, proto byly nanomateriály jako vstupy zpočátku poměrně drahé. Také chyběla data k jejich účinnosti a bezpečnosti. Dnes je situace úplně opačná. Firmy samy aktivně vyhledávají řešení pomocí nanotechnologií, protože vidí, že rozměr nano umí dát jejich produktům a řešením úplně novou dimenzi a přidanou hodnotu.

Právě začáteční fáze je pro nanotechnologické firmy finančně náročná. Jakou roli hrají investoři a crowdfunding?

Crowdfunding je u technologických firem velmi atypická záležitost a my k němu přistupujeme až nyní, kdy jsou naše produkty pro spotřebitele hmatatelné. Formou crowdfundingu je mohou vyzkoušet jako první. Mohou nám dát zpětnou vazbu a podpořit nás v tom, abychom překonali tu poslední bariéru, což je finančně nákladný vstup na trh. V prvních fázích vzniku technologických firem jsou ale samozřejmě klíčoví investoři, ať už to jsou angel investors, venture kapitálové fondy nebo jiné entity, kteří musí vložit poměrně dost kapitálu na to, aby z technologií vzniklo atraktivní portfolio produktů a aby vzniklo duševní vlastnictví. Jenom tvorba a udržování patentů je otázkou milionů.

Laik má představu, že tyto experimentální činnosti potřebují zázemí. I laboratorní zázemí, které je drahé a které mohou vytvořit v podstatě jen velké globální firmy.

Ano, ani my jsme neměli zázemí laboratoří a velké výroby a do dneška ho nemáme. Postupovali jsme velmi agilním modelem. Nechtěli jsme mít hned od začátku příliš vysoké fixní náklady, protože jsme neměli stálé příjmy. A tak jsme spíše využívali strategických partnerství, pronájmu a flexibilnějších způsobů přístupu k infrastruktuře. I proto jsme v roce 2010 spoluzaložili nanotechnologický klastr Nanoprogress, který budoval svoji infrastrukturu, a my jsme ji jako členové flexibilně využívali. Dnes je to největší nanotechnologický klastr v Evropě. Myslím, že tohle nám velmi pomohlo.

Česká republika v posledních letech čím dál více investuje do vědy a výzkumu. Cílem jsou zhruba 2,5 % HDP. Jak hodnotíte český ekosystém pro inovace a technologický transfer?

Transfer z akademického prostředí do průmyslu je u nás stále v plenkách. Dobře funguje v určitých odvětvích, která mají dlouhou tradici, třeba v automobilovém průmyslu. Co se týče nových technologií, jsem velkým zastáncem transferu od malých technologických firem ke středním podnikům a z nich k velkým firmám. To je něco, co funguje dobře v nanotechnologiích, kde se v klastrech, jako je Nanoprogress nebo Czechimplant, sdružují technologické firmy jako Nanopharma s duševním vlastnictvím a výrobní firmy, které, aby obstály ve světové konkurenci, aktivně vyhledávají nové materiály a nové technologie a inovují rychleji a dynamičtěji než třeba velká korporace.

Je Česko v této oblasti konkurenceschopné v globálním měřítku?

V oblasti nanotechnologií bezesporu. Ale druhá věc je umět ty technologie prodat a dostat je na trh. A tam si myslím, že nejen Česká republika, ale celá Evropa jsou oproti třeba Asii nebo USA statičtější.

Říká se, že Češi neumí prodávat. Čím to je?

Těžko říct. Asi jsme zvyklí být tím prostředníkem, tím mezičlánkem. Obecně je velmi těžké prodávat technologie. Zakladatelé technologických firem typicky mají blíže k technickému zdokonalování produktu než k jeho prodeji. Je důležité dobře sestavit tým, vybalancovat inženýrství a odbornou znalost i obchodním talentem a drivem.

 

V Německu existuje Fraunhofer-Gesellschaft. V Česku takové efektivní pojítko mezi vědou a výzkumem a byznysem nemáme. Nepotřebuje Česká republika něco podobného?

 

Určitě, ale nevím, jestli už není pozdě. Výzkumných institucí a aparátů tady máme více než dost. Problém je, že nejsou integrované. Určitě bychom se ale mohli inspirovat tím, že například Fraunhoferovy instituty nesou zodpovědnost za to, aby jejich výzkum vedl k výsledkům a byl komerčně atraktivní. Fraunhoferovy instituty získávají jenom 30 % zdrojů od státu a zbytek musí získat samy prostřednictvím partnerství nebo z čistě komerčních produktů či služeb.

 

Vy jste měli před pěti lety štěstí, že vás oslovili britští a američtí vědci. Máte nějaký tip pro mladou českou firmu, jak vybudovat zahraniční spolupráci?

 

V prvé řadě musíte svou firmu dobře znát a vědět, v čem je unikátní a co může nabídnout. Tuto pozici musíte napojit na potřeby trhu. A potom přichází ta mravenčí práce, kdy se musíte vydat do zahraničí a hovořit s firmami, s různými typy firem, a být odmítáni a postupně zdokonalovat schopnost sebeprezentace. Malá firma nemůže být líná, musí si vytvořit velkou kritickou masu příležitostí, ze kterých vznikají cenná strategická partnerství. Tohle se nám vyplatilo s naším australským partnerem, se kterým jsme vyvinuli již zmiňovanou náplast. Často říkáme jako bonmot, že s firmou, která je v Austrálii, komunikujeme lépe a rychleji než s některými firmami, které máme za rohem. To všechno je výsledkem toho, že jsme od začátku věnovali hodně času a zdrojů tomu, abychom byli mezinárodně přítomni.

 

Brali vás jako malou českou firmu vážně?

 

Před pěti lety to bylo trochu složitější a museli jsme využívat i pomoci různých influencerů a key opinion leaderů v oboru, kteří nám trošku otvírali dveře. Bylo to těžké. Nejen proto, že jsme byli česká firma, ale navíc jsme byli firma plná mladých lidí. Takže atypické. Ale možná nakonec ta atypičnost zaujala nejvíc.

Mluvíte pěti jazyky, vedle češtiny ještě plynule německy, anglicky, španělsky a trochu rusky. Váš otec je z Ukrajiny, z Krymu. Co znamenají zkušenosti ze zahraničí a znalost cizích jazyků pro vás osobně a pro dnešní svět byznysu?

 

Je to naprosto nezbytný faktor pro to dělat cokoliv. Mně vyrůstání v mezinárodním prostředí pomohlo mít otevřenou mysl, ale zároveň také vidět zahraničí střízlivě, neidealizovat si ho. Znalosti cizích jazyků také otvírají nové příležitosti přístupu k informacím, navazování kontaktů a myslím si, že podněcují zvídavost, snižují bázlivost při kontaktu s lidmi a s novými příležitostmi. Když jsem vyrůstala já, byla to výhoda. Dnes je to nezbytnost.

 

Vaše kariéra byla taková rychlokariéra. Nejdřív CEO, pak členka představenstva, předsedkyně představenstva v Nanopharmě. Jak k tomu došlo? Zní to trochu jako z pohádky.

 

Vedoucí mé bakalářské práce na univerzitě byl zakladatelem Nanopharmy a rozhodl se podstoupit riziko a svěřit mladou atypickou firmu mladému člověku, který sice neměl zkušenosti, ale neměl ani špatné návyky. Oba jsme šli do rizika. A protože mám ráda výzvy, vzdala jsem se svých plánů na studium a život v Německu a chytla se zajímavé pracovní příležitosti. Už spolu fungujeme poměrně dlouho a myslím, že úspěšně.

 

Studovala jste obor řízení podniku a podnikové finance. Co jste si vzala ze studia a co vás mohla naučit jenom tvrdá realita ve firmě?

 

Ze školy jsem si odnesla takové ty tvrdé znalosti. Jak pracovat s finančními výkazy, řídit cashflow, všechno to, co se týká čísel. To, co jsem si neodnesla a musela se naučit vlastní iniciativou a zkušenostmi, byly ty jemné dovednosti. Jak řídit tým, jak ho vybudovat, jak vytvořit obchodní model pro něco, co nemá precedens na trhu. To všechno jsem musela vyzkoušet sama. Říkala jsem si, že musím pracovat s intuicí a počítat s tím, že cestou udělám pár chyb.

 

Máte to jako žena ve vysokém managementu těžší?

 

To si nepřipouštím. Záleží na tom, s kým jednáte. Pokud jednáte s profesionálním a dobře vychovaným člověkem, tak to, že jsem žena, nehraje žádnou roli. Pokud takové štěstí nemám, snažím se na to nemyslet.

 

Takže to neřešíte?

 

Ne. Navíc jsme firma, která má kompletně ženské představenstvo. Firmu jsme rozjížděly jako ženy, říkali nám amazonky. Nebyl to záměr, tak to vzniklo, takže jsme se touto otázkou nikdy moc nezabývaly.

 

Máte malou dceru, teď jí je dva a půl roku. Změnil tento fakt něco ohledně vaší práce?

 

Předně jsem velmi ráda, že si mohu užívat jak mateřství, tak své práce. Asi jako všichni musím lépe plánovat. A paradoxně jsem zjistila, že teď mám více času, než jsem si myslela. Člověk po tom, co se mu narodí dítě, už není stejný. Všechno se nějakým způsobem změní, ale v pozitivním smyslu, hovořím hlavně o hodnotách a životních prioritách. Za sebe můžu říct, že mi dítě dává neutuchající zdroj radosti, větší pohodu a větší klid, což se příznivě projevuje i na tom, jak se vypořádávám s výzvami v byznysu.

Co očekáváte od příští vlády – co by usnadnilo váš byznys?

 

Očekávám, že česká vláda jasně nastaví dlouhodobou vizi pro konkurenceschopnost české ekonomiky a že do té vize zahrne i nové technologie a služby s vysokou přidanou hodnotou.

 

Angažujete se v Asociaci malých a středních podniků, ve spolupráci s Karlem Havlíčkem. Vedete projekt Svou cestou – Young Business. Je klima v České republice pro začínající podnikatele dobré?

 

Je lepší, než bylo v roce 2013, kdy jsme tento projekt zakládali. Začínající podnikatelé dnes mají lepší přístup ke kapitálu, k seedovému financování. Je to i díky rozšíření crowdfundingu, ale i díky tomu, že se na jejich podporu zaměřují jak státní instituce, tak privátní subjekty. V tomto ohledu je to lepší. Nejvíc si mladí začínající podnikatelé stěžují na byrokracii a na to, že možnost založit firmu není digitalizovaná. Ale popravdě řečeno, jsou to překážky, které někoho, kdo chce začít podnikat, neodradí. Takže celkově bych to viděla spíš pozitivně. Myslím, že klima se postupně lepší.

 

Na webu tohoto projektu se píše „Nebuď pěšákem u jiných, rozhoduj sám!“ Vy sama jste nikdy nebyla dlouho pěšákem.

 

Ano, asi ani nikdy nebudu.

 

Paní Berezkinová, děkuji vám za rozhovor.

 

Autor: Christian Rühmkorf

Zdroj úvodní fotky: Tomáš Železný

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *