Transformace a konkurenceschopnost fungují pouze s kvalifikací

Když se (další) vzdělávání stane otázkou ekonomické existence

Byznysmeni i politici se stále znovu zabývají problémem alarmujícího nedostatku kvalifikovaných pracovníků v ČR. A oprávněně. I náš konjunkturální průzkum již několik let poukazuje na to, že právě nedostatek kvalifikovaných lidí je pro firmy největším úskalím. Každoroční průzkum však upozorňuje i na další, neméně dramatický „nedostatek“, systém odborného vzdělávání se v žebříčku 21 investičních faktorů pravidelně umisťuje na předposlední nebo poslední příčce.

Firmy hodnotí úzké propojení vzdělávání na školách a odborné praxe jako naprosto zásadní pro konkurenceschopnost České republiky. K tomu jsou navíc zapotřebí následující kompetence zaměstnanců:
měkké dovednosti, jako je komunikace a práce v týmu (63 %), hlubší porozumění digitálním technologiím a jejich využívání (51 %) a dovednost vést hybridní tým (47 %). Nicméně státní systém vzdělávání a odborného vzdělávání se dlouhodobě zásadně nezlepšil, zatímco komunikační, technologické a digitální nároky ve
firmách se mění razantně.

Propast mezi nároky a kvalifikovaností se bude nadále prohlubovat, jak upozorňuje i Mezinárodní měnový fond ve své studii o přechodu k elektromobilitě v ČR (Czechia: Structural Transitions to Electric Vehicle Production) z počátku tohoto roku. Stručně řečeno: Bude potřeba méně pracovníků, ale více dovedností. Česká republika při tom vykazuje „jeden z nejnižších podílů vysoce kvalifikovaných pracovníků v automobilovém průmyslu a relativně nižší podíl vysoce kvalifikovaných pracovníků v populaci,“ pokračuje studie. Hrozí, že Česká republika bude kvůli nedostatku vhodných politických opatření čelit obtížnější transformaci než jiné země.

Aktuální analýza Ministerstva práce a sociálních věcí o budoucím vývoji trhu práce hovoří mimo jiné o tom, že do roku 2030 bude automatizováno a digitalizováno 1,1 milionu pracovních míst. To je v podstatě „pozítří“. A to není všechno. Umělá inteligence částečně nahradí zaměstnance i ve vysoce kvalifikovaných segmentech práce – včetně managementu. Český guru umělé inteligence Michal Pěchouček už před pěti lety vyčíslil úbytek pracovních míst na celém světě na dvě miliardy. Samozřejmě budou vznikat i místa nová. Ale jsme na ně připraveni?

Každá země, která chce v době rychlých technologických změn zvýšit přidanou hodnotu svého národního hospodářství – a o to České republice jde – musí vytvořit podmínky k tomu, aby lidé mohli s těmito změnami držet krok a zároveň s nimi uměli pracovat. Jinak riskuje oslabení konkurenceschopnosti a v důsledku toho i sociální smír.

Co je tedy třeba udělat v oblasti zvyšování kvalifikace s ohledem na obrovskou transformaci, na jejímž začátku právě stojíme a která v podstatě nebude mít konce?

V první řadě potřebujeme promyšlené (základní) školní vzdělávání, které povede děti k samostatnosti v myšlení, komunikaci a spolupráci již v raném věku, a ne pouze k zaplňování paměti biflováním. Není pochyb o tom, že frontální výuka na bázi „otázka/odpověď“ je pro všechny, učitele i žáky, pohodlnější. Zůstáváme takto pořád na úrovni reprodukce látky. („Ty to nevíš? Za pět!“) Je však třeba dostat se více na úroveň analýzy, hodnocení a řešení problémů. Sice je to pro všechny méně pohodlné, ale také více vzrušující. Jak jinak mají naše děti umět řešit nepředvídatelné problémy toho ražení, kterým jsme čelili my?

Za druhé potřebujeme odborné vzdělávání, které je úzce propojeno s praxí v podnicích a je atraktivní. Vzdělávání, při němž se předávají znalosti, ale nezanedbává jejich samostatné uplatňování, prohlubování a aktualizace. To lze realizovat pouze v podnicích samotných, protože kde jinde je možné aplikovat nejnovější technologie? Toto propojení musí být ve finále organizováno státem a podporováno podniky jako investice do budoucích zaměstnanců, tedy do žáků odborného učiliště. Jak se pak bude toto „dítě“ jmenovat, zda duální nebo kooperativní vzdělávání, je nepodstatné.

A za třetí, potřebujeme systémovou integraci dalšího vzdělávání. To už není benefitem, „nice to have“, ale stává se otázkou ekonomické existence. Jak pro jednotlivce, tak i pro stát. A ani v tomto ohledu si Česká republika nevede dobře. Podle Boston Consulting Group a Aspen Institute se v České republice pravidelně průběžně vzdělává pouze 5,8 % dospělé populace, což je nejméně v Evropské unii. Průměr EU je téměř dvakrát vyšší (10,8 %).

Znalost a dovednost chtějí vůli!