Méně ideologických debat, více důrazu na výsledek

Claudia Viohl má za sebou desítky let zkušeností na německém energetickém trhu, především ve vedoucích pozicích ve společnosti E.ON. Již více než pět let stojí v čele E.ON CZ, jednoho z významných dodavatelů energií v Česku, který prostřednictvím své distribuční společnosti EG.D zároveň patří k nejvýznamnějším provozovatelům elektrických sítí v zemi. 

Energetika se stala jedním z klíčových faktorů konkurenceschopnosti firem. Jak hodnotíte situaci v Česku z pohledu cen, bezpečnosti dodávek a předvídatelnosti?

Česko vychází z poměrně silné pozice. Má robustní energetickou infrastrukturu, centrální polohu v Evropě se silnými přeshraničními propojeními a poměrně diverzifikovaný energetický mix. Klíčovou otázkou už není jen to, zda dokážeme zajistit dostatek energie. Skutečnou výzvou je spíše to, zda dokážeme mobilizovat potřebné investice pro vybudování cenově dostupného, odolného a klimaticky neutrálního energetického systému a zároveň dlouhodobě zajistit konkurenceschopnost českého průmyslu. Roční potřeba investic do energetického systému by se v příštích desetiletích mohla téměř zdvojnásobit, a proto je možnost dlouhodobého plánování skoro stejně důležitá jako cenová dostupnost. Firmy potřebují stabilní regulatorní prostředí, rychlejší povolovací procesy a jistotu, že se investice do obnovitelných zdrojů, elektrických sítí a energeticky úsporných řešení vyplatí i za několik let.  

Česko stojí před zásadní proměnou svého energetického systému. Kde dnes vidíte největší výzvy – a kde naopak největší příležitosti? 

Největší výzvou je každopádně obrovská potřeba investic. Přecházíme od systému založeného na fosilních palivech k systému, který bude stát na obnovitelných zdrojích, jaderné energetice, elektrifikaci, inteligentních sítích a dostatečné flexibilitě, jež umožní vyvažovat výrazně dynamičtější energetické prostředí. Roční investice do energetiky v Česku by mohly vzrůst ze současných přibližně 200 miliard korun na téměř 380 miliard korun v příštích desetiletích. Právě v této výzvě se ale skrývá také obrovská příležitost. Transformace energetického systému a s ní spojená elektrifikace může tam, kde dává ekonomický smysl, snížit závislost na dovozu paliv, posílit energetickou bezpečnost a zvýšit konkurenceschopnost. Pokud tuto transformaci zvládneme správně, může se stát jedním z největších modernizačních projektů v historii české ekonomiky.

Jaké tři věci se musí nyní stát, aby tento megaprojekt uspěl? ?

Sítě jsou pro mě páteří a klíčem k úspěšné transformaci. Můžeme stavět více obnovitelných zdrojů, rozšiřovat akumulaci a urychlovat rozvoj tepelných čerpadel a elektromobility. Jejich potenciál však zůstane omezený, pokud je síť nebude schopna efektivně připojit, řídit a optimalizovat. Provozovatelé distribučních sítí v Česku už dnes investují do modernizace a rozvoje více než 30 miliard korun ročně. Proto jsou zásadní tři věci: další investice do silnějších, digitálnějších a inteligentnějších sítí, výrazně rychlejší povolování a podpora elektrifikace. Tyto oblasti spolu souvisejí. Síť je cenově dostupnější, pokud se využívá efektivněji, a právě k tomu elektrifikace přispívá dodatečnou poptávkou.

E.ON působí silně v Německu i v Česku. V čem se energetické trhy obou zemí a jejich transformace nejvíce liší – a co se mohou od sebe naučit? 

Obě země jdou různými, ale vzájemně se doplňujícími cestami. Německo má desítky let zkušeností s rozsáhlým rozvojem obnovitelných zdrojů a s výzvami, které přináší integrace rostoucího objemu proměnlivé výroby. Česko vychází z jiného energetického mixu, v němž vedle rostoucího využívání obnovitelných technologií hraje významnou roli jaderná energetika. Nejde o to, že by jeden model byl lepší než druhý. Každý z nich přináší cenné zkušenosti. Německo má zkušenosti s rozšiřováním nových technologií ve velkém měřítku a s integrací obnovitelných zdrojů do systému. Česko ukazuje, jak důležité je sladit dekarbonizaci s bezpečností dodávek a veřejnou akceptací. Evropská energetická transformace bude potřebovat oba přístupy: inovace i praktickou proveditelnost. 

Německo výrazně spoléhá na obnovitelné zdroje, zatímco Česko zachovává jadernou energetiku jako důležitý pilíř svého energetického mixu. Mohou se tyto přístupy v evropském energetickém systému smysluplně doplňovat? 

Ano, rozhodně. Nemyslím si, že bude budoucí evropský energetický systém stát na jediné „vítězné technologii“. Obnovitelné zdroje mohou stále více poskytovat levnou elektřinu a snižovat závislost na dovozu paliv, zatímco jaderná energetika nabízí stabilní nízkoemisní výrobu a přispívá k bezpečnosti dodávek. Spolu s moderními sítěmi, akumulací, flexibilitou a přeshraničními trhy se mohou velmi dobře doplňovat. Měli bychom trávit méně času ideologickými debatami a více se soustředit na výsledek: na energii, která je bezpečná, cenově dostupná, konkurenceschopná a nízkoemisní. Jednotlivé země mohou volit různé cesty, a přesto přispívat ke společnému evropskému řešení.

Energetická bezpečnost nekončí na státních hranicích. Kde vidíte největší potenciál pro užší česko-německou spolupráci – například v oblasti sítí, akumulace, flexibility nebo přeshraničních toků energie? 

Největší potenciál vidím v přeshraniční infrastruktuře a flexibilitě. Elektřina se na státních hranicích nezastavuje, a proto by tam nemělo končit ani naše plánování. Silnější přeshraniční vedení mohou dopravit přebytečnou elektřinu tam, kde je potřeba, a užší koordinace mezi přenosovými a distribučními sítěmi může zlepšit možnosti akumulace, flexibility, digitalizace i přeshraničních toků energie. Česko a Německo čelí řadě stejných praktických výzev, od povolovacích procesů až po rozvoj sítí. Přál bych si proto, aby naše spolupráce byla ještě více zaměřená na praxi a zaměřila se na fungování integrovaného a odolného regionálního energetického systému.

Firmy mají elektrifikovat a investovat do klimaticky šetrnějších technologií, zároveň ale potřebují konkurenceschopné ceny energií a spolehlivé rámcové podmínky. Co v tomto směru očekáváte od politiky v Česku, Německu a na úrovni EU? 

O směru už dnes není pochyb. Otázkou je, zda postupujeme dostatečně rychle. Firmy po celé Evropě jsou připraveny investovat do elektrifikace a nízkoemisních technologií, potřebují však jistotu, že jejich obchodní model zůstane dlouhodobě životaschopný. To znamená předvídatelnou regulaci, rychlejší rozhodování a jasné zaměření na realizaci. Z mého pohledu má nejvyšší prioritu zjednodušení. Musíme rychleji povolovat, více investovat a omezovat zbytečnou regulaci, abychom investice umožňovali, místo abychom je brzdili. Politika by měla stanovit jasné cíle a zároveň ponechat prostor pro inovace a technologickou otevřenost. Pokud se Evropě podaří propojit dekarbonizaci s konkurenceschopností, bezpečností a cenovou dostupností, investice budou následovat. Ambice energetické transformaci nechybějí. Teď je třeba zrealizovat ji ve velkém a rychle. 

Rozhovor: Christian Rühmkorf
Foto: Archiv DTIHK | ČNOPK, E.ON Česká republika

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *