Každá země je zodpovědná za spolehlivost své energetiky

Rozhovor s českým ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem.

Rozhovor o konkurenceschopných cenách energií, bezpečnosti dodávek a o tom, jak se mohou rozdílné energetické systémy Česka a Německa stát příležitostí.

Pane ministře, jak hodnotíte současné česko-německé hospodářské vztahy? Jaké dopady má hospodářské oslabení Německa na Česko?

Jsou mimořádně silné a pro českou ekonomiku zásadní. Německo je jedním z našich nejdůležitějších obchodních partnerů a naše firmy jsou propojené výrobou, investicemi i vývojem. Slabší německá poptávka se proto přenáší do zakázek českých dodavatelů, zejména v automobilovém průmyslu a strojírenství. Nemůžeme ale pouze čekat na německé oživení. Musíme posilovat vlastní inovace, hledat další exportní trhy a současně s Německem řešit společné problémy, především drahé energie a nadměrnou administrativu.

„Jaderné a obnovitelné zdroje se mohou v propojené soustavě doplňovat.“

O co by měly Česko a Německo v příštích dvou letech společně usilovat v hospodářské politice a čeho by mohly dosáhnout – bilaterálně i na evropské úrovni?

Vidím tři priority: konkurenceschopné ceny energií, méně byrokracie a rychlejší investice. Bilaterálně bychom měli posouvat dopravní a energetické propojení, spolupráci ve výzkumu a projekty s vyšší přidanou hodnotou. V Evropě potřebujeme prosazovat realistické podmínky pro průmysl, technologickou otevřenost a jednodušší povolování. Za dva roky nemůžeme přestavět celou energetiku, ale můžeme odstranit konkrétní překážky, zkrátit přípravu projektů a dát firmám předvídatelnější podmínky pro investování.

Jaká témata byste chtěl společně s německou ministryní hospodářství Katherinou Reiche dále posunout? V čem se shodujete a v čem nikoli?

Chci navázat na naše jednání v Berlíně, kde jsme řešili energetickou bezpečnost, ceny energií, kritickou infrastrukturu a konkurenceschopnost průmyslu. Společný zájem vidím v tom, aby evropské firmy mohly investovat a obstály ve světové konkurenci. K tomu potřebujeme užší koordinaci i na evropské úrovni. Rozdílné jsou především energetické cesty našich zemí: Česko považuje jádro za zásadní součást budoucnosti, Německo se rozhodlo jinak. Budu prosazovat, aby evropská pravidla respektovala naši volbu stejně jako německou.

„Hlídat, aby se pomoc průmyslu nezměnila v soutěž národních rozpočtů.“

Jak říkáte, Česko a Německo sledují rozdílné energetické strategie, v Česku je to jaderná energetika, v Německu obnovitelné zdroje. Je to pro vzájemnou spolupráci spíše problém, nebo v tom naopak může být příležitost?

Příležitost to určitě je, pokud budeme postupovat pragmaticky. Jaderné a obnovitelné zdroje se mohou v propojené soustavě doplňovat. Potřebujeme ale dostatečné sítě, akumulaci a zdroje, které zajistí dodávky i při nepříznivém počasí. Každá země zároveň musí nést odpovědnost za spolehlivost své energetiky. Nemůžeme všichni předpokládat, že v době nedostatku elektřinu jednoduše dovezeme od sousedů. Spolupráce musí vycházet z reálných kapacit a vzájemného respektu.

„Chci, aby české podniky dodávaly technologie i pro projekty v zahraničí.“

Navzdory rozdílným strategiím a technologiím má Česko i Německo stejný problém: příliš vysoké ceny energií zatěžují průmysl. Jasně to ukazuje i náš konjunkturální průzkum. Co je třeba udělat, aby ceny energií byly pro firmy opět konkurenceschopné?

Musíme řešit celou konečnou cenu, tedy silovou elektřinu, sítě i další platby. Proto jsme převzali financování podporovaných zdrojů na stát, což firmám snížilo účet za elektřinu. Dlouhodobě potřebujeme dostatek výrobních kapacit, efektivnější využití sítí, úspory a dostupné dlouhodobé kontrakty. Na evropské úrovni prosazuji úpravu systému emisních povolenek a omezení regulatorní zátěže. Současně musíme hlídat, aby se pomoc průmyslu nezměnila v soutěž národních rozpočtů, ve které menší země nemohou obstát.

Vláda chce dostat polostátní ČEZ pod kontrolu státu a slibuje si od toho mimo jiné i nižší ceny energií. Jak konkrétně má úplné zestátnění vést k nižším cenám, když ceny elektřiny i nadále do značné míry určuje trh?

Stát už dnes ČEZ většinově ovládá. Naším cílem je plná kontrola nad jeho výrobní částí, aby mohl důsledněji prosazovat dlouhodobou energetickou strategii. Samotná změna vlastnictví ovšem burzovní cenu nesníží. Přínos vidím především v rozhodování o nových zdrojích a v možnosti rozvíjet dlouhodobé dodávky s předvídatelnější cenou. Takové smlouvy musí ekonomicky vycházet a respektovat evropská pravidla. Pokud mluvíme o levnější elektřině, musíme říct také z jakých zdrojů, za jakých podmínek a kdo ponese náklady. Státní vlastnictví je nástroj, nikoli samo o sobě záruka nízké ceny.

„Česko má ve fúzním výzkumu vlastní odborné zázemí.“

Jak by měl podle vás v budoucnu v ideálním případě vypadat český energetický mix? Jakou roli by v něm měly hrát obnovitelné zdroje energie?

Základem výroby elektřiny má být jádro, doplněné obnovitelnými zdroji, akumulací a flexibilními kapacitami. V přechodném období bude důležitý také plyn, zejména při náhradě uhlí a v teplárenství. Obnovitelné zdroje mají své pevné místo: fotovoltaika, vítr, voda i udržitelné využití biomasy a bioplynu. Jejich rozvoj ale musí odpovídat možnostem sítí a potřebám spotřeby. Uhlí musíme nahrazovat tak, abychom měli skutečně k dispozici spolehlivou náhradu. Rozhodující jsou bezpečnost dodávek, celkové náklady a snižování emisí.

Česko sází na nové jaderné technologie, například malé modulární reaktory (SMR), a chce v této oblasti patřit ke světové špičce. Proč? V čem vidíte hlavní výhodu?

Protože jde současně o energetickou i průmyslovou příležitost. Menší bloky umožňují rozvíjet kapacity postupně a mohou vedle elektřiny dodávat také teplo. Sériová výroba má potenciál zjednodušit výstavbu, její ekonomiku ale musí potvrdit praxe. Máme zkušené jaderné firmy a díky partnerství ČEZ s Rolls-Royce SMR možnost zapojit se do vznikajícího mezinárodního dodavatelského řetězce. Chci, aby české podniky dodávaly technologie i pro projekty v zahraničí. Právě tím můžeme získat zakázky, odborné znalosti a kvalifikovaná pracovní místa.

Německo sází na jadernou fúzi a snaží se v této technologii získat vedoucí postavení. Co si o tomto směru myslíte? A jednáte se spolkovou či bavorskou vládou o možnostech spolupráce?

Podporu fúzního výzkumu považuji za správnou. Je to technologie s velkým potenciálem, ale zatím nemůže být základem zajištění dodávek elektřiny v nejbližších letech. Proto potřebujeme současně stavět na dostupných a ověřených zdrojích. Česko má ve fúzním výzkumu vlastní odborné zázemí, například projekt COMPASS Upgrade v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd. Pro spolupráci s německými výzkumnými institucemi a firmami zde vidím prostor, zejména ve vývoji technologií a zapojení průmyslu.

„Propojení s Německem je zásadní pro obchod i bezpečnost dodávek.“

Elektrické sítě bude v příštích letech nutné výrazně modernizovat. Na co se bude podle vás potřeba nejvíce zaměřit? A jak důležité je přitom rozšiřování přeshraniční energetické infrastruktury mezi Českem a Německem?

Potřebujeme posílit přenosovou soustavu i distribuční sítě, modernizovat rozvodny a zrychlit připojování nových zdrojů a odběratelů. Stejně důležité jsou chytré řízení, akumulace, kybernetická bezpečnost a lepší využití kapacit, které už máme. Nemá smysl stavět drahou infrastrukturu tam, kde lze problém vyřešit efektivnějším provozem. Propojení s Německem je zásadní pro obchod i bezpečnost dodávek, musí ale navazovat na posilování vnitřních sítí na obou stranách. A potřebujeme rychlejší povolování, jinak bude infrastruktura za proměnou energetiky zaostávat.

Rozhovor: Christian Rühmkorf
Foto: Ministerstvo průmyslu a obchodu, Archiv DTIHK | ČNOPK