Na co si nesáhnu, to nemám

Rozhovor s ministrem Karlem Havlíčkem

10. dubna bylo oznámeno, že novým ministrem průmyslu a obchodu se stane prezident asociace malých a středních podniků Karel Havlíček. Neuplynulo ani 24 hodin a my jsme s ním seděli u stolu a hovořili o jeho plánech. Jedním, pro firmy zásadním tématem bylo také zlepšení praktického odborného vzdělávání.

Budete ministrem průmyslu a obchodu, gratulujeme! Jaké budou Vaše první kroky ve funkci?

Úplně prvním krokem bude nastavit parametry komunikace celého resortu. Jasně říct, jak se bude komunikovat u nás i ven, tedy do zahraničí. Resort je vlajkonošem našeho průmyslu, našich technologií, a tak ho musí všichni vidět. Českou republiku musí komunikovat sebevědomě, ukazovat ji jako zemi budoucnosti a chytrých řešení, jako zemi, kde není jen levná pracovní síla a která je na špičce. A stejně tak musíme komunikovat v České republice. Každý, ať je to malý živnostník, střední podnikatel nebo zástupce velké korporace, musí vědět a cítit, že je to jeho ministerstvo, že tam nebude stát s čepicí v ruce, ale najde zastání a perfektní servis.

Nastavíte komunikaci, a jaká témata přijdou na řadu pak?

Potom tu jsou produktová témata. Klíčové pro nejmenší firmy je konečně dát dohromady živnostenský balíček, protože milion malých živnostníků čeká na zjednodušení. Další věcí je příprava energetické koncepce a hledání nejoptimálnějšího modelu. Je jasné, že bez jádra se neobejdeme. Nejde ale jenom o budování jaderné energetiky. Musíme si říct, jakou budeme mít v letech 2030-40 spotřebu energie a z čeho ji poskládáme, kolik bude z jaderné energie, kolik z obnovitelných zdrojů, z plynu, případně z uhlí, a na základě toho začít budovat infrastrukturu.

“Dokončuje se model pro zavedení duálních prvků.”

Další téma, které hýbe Českem a každým spotřebitelem, je cena za mobilní data.

Současný stav je neúnosný! Za data platíme x-násobně víc než v Polsku či Rakousku. Je potřeba dotáhnout legislativní balíček a s ním určité míry regulace mezi mobilními operátory a jejich velkoobchodními partnery, virtuálními operátory.
A musí se připravit podmínky pro soutěž na čtvrtého operátora.

Předsevzal jste si toho dost…

Dejte mi ještě pět minut. 🙂 Nejsou nejdůležitější témata a ta méně důležitá. Ještě jsem vůbec nezmínil jednu pro mě hrozně důležitou věc: jak bude dál fungovat CzechTrade, CzechInvest a „Czech ostatní“. Mám už připravené revoluční řešení, ale zatím ho neprozradím. Dlouho bych mohl mluvit také o strukturálních fondech…

Firmy nemají lidi, do budoucna budou postrádat především ty s digitální technickou kompetencí. V České republice chybí vzdělávací systém orientovaný na praxi. Jak má podle Vás vypadat moderní vzdělávací systém? Jaká je v něm role podniků a školy?

Nechceme dělat revoluci ve vzdělávacím systému, ale nastavit zpětnou vazbu a pomoci tomu, aby se respektoval názor zaměstnavatelů. Neříkám, že sektor byznysu má mít rozhodující slovo, ale musí sehrát svoji roli. Tady není co dál vymýšlet. Děti a studenti jednou školu dokončí a budou se pohybovat na pracovním trhu. Pokud pro ně nebude dostatečně lukrativní a nenajdou na něm uplatnění, odejdou pryč. Naší ambicí, kterou jsme už zapracovali do inovační strategie, je zvýšit gramotnost v oblasti polytechnického vzdělávání, což je mix environmentálního, technického a přírodovědného vzdělávání. V tuto chvíli máme připravený nejenom koncept, ale je už kompletně nadesignován nový předmět „technika“ pro druhý stupeň základních škol. Slučuje praktické dovednosti a nové technologie. Chceme, a to je zásadní, aby byl pod samostatnou vzdělávací oblastí a tedy povinný.

To zní jako běh na dlouho trať…

I když ho dneska schválíme, do rozvrhu se dostane nejdříve za 5-6 let. V mezičase, už od tohoto podzimu, rozjedeme pilotní projekt a na 60 až 100 vybraných školách předmět technika zařadíme do vyučování. Druhý krok, který je klíčový, se týká oblasti středního odborného vzdělávání, kde se dokončuje model pro zavedení duálních prvků. Věřím, že dojednán bude ještě letos a začne se legislativně ukotvovat. Vyšší stupeň vazby na praxi a byznys se snažíme připravit také pro vysoké školy, zejména ty s pokročilými technologiemi. Stát se na tom může podílet přes daňové odpočty, investiční pobídky pro výzkum a vývoj nebo specifické programy.

Už jste zmínil inovační strategii, kterou jste představil v únoru. Ta přece bez reformy vzdělávacího systému fungovat nemůže. Je to tak?

To si nemyslím. Inovační strategie je vize, která nám říká, kam míříme, a je opěrným bodem pro celou řadu resortů. I proto jsme do ní dali pilíř polytechnického vzdělávání. Když se mu nebudeme věnovat dnes, za 10, 15 let na to doplatíme, protože nebudeme mít kde brát lidi se vztahem k technice. Každý nemusí být technik, ale jde o to vzbudit zájem a zlomit trošku odpor vůči něčemu, co je možná náročnější než komunikace. Umět jazyky je samozřejmě skvělé, ale k čemu nám budou lidi, kteří umí výborně komunikovat několika jazyky, když se nepostaví k jakémukoli elementárnímu technickému problému. A tím nemám na mysli dláto, pilník, kladívko, nebo jestli umí něco navrtat, ale to, že uvažují exaktně. Říkám tomu vzbudit respekt k hmotě, protože u hmoty to začíná. 30 let jsem podnikal a na co si nesáhnu, to nemám.

“Odmítám, že máme špatné školství.”

Studií a analýz ke vzdělávání tu bylo už hodně, všechny ale víceméně bez výsledků, které by se přenesly do praxe. Na čem to ztroskotalo?

Nejsme na tom tak špatně. Nedávno jsem byl na konferenci Czech-German Innovation Festival v Berlíně, kde špičkový manažer jedné z nejlepších českých firem, mladý člověk, nesmírně chytrý, ve svém vystoupení řekl, že naše školství je katastrofální a že je dvě stě let za opicemi. Rozčílil jsem se a říkám mu: Vy jste výsledkem toho, že naše školství je dobré, protože kdyby nebylo dobré, nejste na té pozici, na které jste. Ano, máme ve školství celou řadu špatných věcí a samozřejmě jsou země, které ho mají vychytanější. Souhlasím i s tím, že je potřeba větší spolupráce s praxí, lepší komunikace na úrovni škol, vyšší sebevědomí a orientovat se na to, v čem jsme dobří. To jsou věci, které se dají průběžně zlepšovat. Zásadně ale odmítám, že máme špatné školství. Jsem taky jeho produktem. 🙂

Všechno je „work in progress“ a musí pružně reagovat na nové trendy jako digitalizace. Kdy bude podle Vás vzdělávací systém adekvátně nastavený? Když inovační strategie neskončí v šuplíku a dotáhneme ji, tak první výsledky můžeme mít už do roku 2025. To už tady určitě nebudu, poženou mě odsud J, ale mojí ambicí je nastavit to pro toho, kdo to po mně převezme. Je to otázka financování výzkumu a zavedení polytechnických předmětů v oblasti vzdělávání. Do té doby by se měly projevit už i výsledky digitalizace a řízení našich nových výzkumných center. Znát by to mělo být také na patentech, se kterými chceme pohnout. V každém případě už musí být trošku zajetá vizitka České republiky jako země budoucnosti, a ne země minulosti. Na to všechno potřebujeme pár let, a teprve pak se může hodnotit. Teď je na to brzy.

Interview: Christian Rühmkorf

Foto: Tomáš Železný