O několik měsíců déle, a už tady nejsme

Plzeňská firma digitalizuje výrobu a logistiku po celém světě

Její software plánuje, řídí a kontroluje. A je úplně jedno, jestli jde o výrobu nebo sklad, autodíly, potraviny nebo sportovní oblečení. Ryze česká firma Aimtec, na jejímž začátku stálo několik nadšenců, má dnes 200 zaměstnanců, obrat přes 350 milionů korun a zákazníky na pěti kontinentech. A jak to tak bývá, teprve v krizi si odborníci na digitalizaci uvědomili, co je v byznysu důležité.

Z Plzně do Prahy a zpět

Jaroslav Follprecht a Roman Žák se potkali zkraje 90. let v jedné plzeňské IT firmě. Padli si do oka a už tehdy přemýšleli o společném podnikání. Nejdříve ale vyrazili do Prahy na zkušenou do velké poradenské firmy. V roce 1996 měli pocit, že nastal ten správný čas osamostatnit se. Vrátili se do Plzně, společně s několika kamarády založili firmu a začali prodávat podnikový software. Zjistili ale, že jako pouhý prodejce často nemůžou flexibilně reagovat na přání zákazníků. Začali tedy vyvíjet vlastní programy. To byl začátek Aimtecu.

Jeho software digitalizuje procesy v průmyslu. Propojuje objednávky s výrobou, tu zase se skladem a distribucí. Řeší i pokročilé plánování výroby a B2B komunikaci. Více než polovina zákazníků je z automobilového průmyslu, dodává i logistickým firmám, výrobcům potravin nebo zdravotnické techniky. Odběratele, malé a střední firmy, ale i velké korporace, má po celém světě – v USA, Mexiku, Číně či Austrálii, převažují ale německé firmy. U těch si cení spolehlivosti, organizovanosti a vysoké standardizace. „Když tam naše řešení prodáme jednomu závodu, s velkou pravděpodobností se stane standardem i pro ostatní pobočky, ” říká Follprecht. Dnes má Aimtec 200 zaměstnanců, obrat 360 milionů korun a zisk 30 milionů. A nově také moderní kanceláře v centru Plzně.

Na začátky Follprecht a Žák vzpomínají s úsměvem. „Jednou jsme jeli k zákazníkovi na Slovensko a software dodělávali v autě, ” vypráví Žák. Horké chvilky zažili, když udělali chybu v softwaru pro výrobce autosoučástek. Sklad přestal vydávat zboží, před halou se tvořila dlouhá fronta kamionů a hrozily obrovské pokuty. Problém nakonec ještě včas odstranili, kamiony mohly naložit zboží a vyjet k zákazníkům. „Musíme poděkovat všem těm ředitelům, že nám tenkrát dali důvěru,” říká Jaroslav Follprecht.

Strategicky, systematicky a s vizemi

Chyby, které si člověk způsobí sám, se většinou nechají vyřešit relativně snadno. Horší je, když problémy přicházejí zvenčí a nelze je ovlivnit. To zažil na přelomu tisíciletí i Aimtec. „Když počítače přecházely na rok 2000, nikdo nevěděl, co se 1. ledna stane, a firmy pozastavily investice,” vzpomíná Roman Žák. I díky pečlivé přípravě se naštěstí v podstatě nic nestalo a byznys jel dál. Úplně nejhůř ale bylo o devět let později. Celosvětová finanční krize tvrdě dopadla na automobilový průmysl, největšího odběratele Aimtecu. Dramaticky poklesl počet zakázek. „Kdyby ty problémy trvaly o několik měsíců déle, už tady nejsme,” je si jistý Žák.

Tato krize ale přinesla jedno velké pozitivum. Po 13 letech na trhu si uvědomili, že se musí zaměřit na profit, uvažovat systematicky, víc než současnost řešit budoucnost. Zavedli strategické řízení a plánování po jednotlivých divizích a vždy zjišťovali, jaké budou dopady na profit. Vše s dlouhodobou vizí, nejen s ohledem na aktuální přínos. „Do té doby jsme o takových věcech moc nepřemýšleli. Prostě jsme dělali práci, která nás bavila,“ říká Follprecht. „Tehdy jsme přešli k tomu, z čeho jsme si za socialismu dělali legraci – k pětiletému plánování,“ doplňuje Žák.

Šéfové Aimtecu očekávají, že s postupující digitalizací, rostoucí konkurencí, vyššími nároky na flexibilitu, ale třeba i díky rozvoji elektromobility zájem o jejich produkty poroste. Žák se usmívá: „Vlastně není firma, která by nás nepotřebovala.“

Text: Zdeňka Janská
Foto: Aimtec