Česko se musí znovu najít

Česká republika je přesně 20 let členem Evropské unie. Od té doby se vztahy s Německem prostřednictvím obchodu a vzájemných investic stále více utužují. Aby však Česká republika zůstala atraktivní, musí se pustit do reforem.

Gerit Schulze | Germany Trade & Invest

Česká republika patří mezi 50 největších světových ekonomik. Její hospodářský výkon je zhruba na úrovni Finska. Ve střední a východní Evropě má po Polsku a Rumunsku třetí největší hrubý domácí produkt. HDP na hlavu v téměř 11 milionovém Česku dosahuje 28 500 eur (2023), což je výrazně více než v Polsku (19 800 eur) a v jihoevropských zemích EU, jako jsou Portugalsko a Řecko.

Pro Německo je sousední Česko desátým nejdůležitějším obchodním partnerem. V roce 2023 vzájemná výměna zboží přesáhla 113 miliard eur, čímž překonala hodnotu obchodu Německa s mnohem většími zeměmi, například Španělskem nebo Japonskem. Česká republika je také důležitým investičním cílem pro německý průmysl.

Roste význam IT a obchodu

České ekonomice nadále dominuje zpracovatelský průmysl v čele s automobilovým. Začínají se však objevovat náznaky změny a na významu získávají služby.

V současné době Česko zažívá neobvykle dlouhou recesi. V důsledku toho se zpomaluje ekonomická dynamika započatá vstupem do EU v roce 2004. Po propadu způsobeném pandemií a válkou na Ukrajině se hospodářství zatím nedostalo na úroveň roku 2019. Česko tak v regionálním srovnání zaostává. Hrubý domácí produkt v sousedním Polsku rostl od vstupu do EU každoročně o 1,5 procentního bodu rychleji než česká ekonomika, na Slovensku o téměř 1 procentní bod.

Česká republika naráží na hranice svého růstu. Je vyčerpán potenciál pracovních sil, kvůli silné závislosti na ruských energetických zdrojích po ruské invazi na Ukrajinu enormně vzrostly ceny ropy a plynu a strukturální změny v klíčových odvětvích automobilového, chemického a strojírenského průmyslu postupují jen pomalu.

Automobilový průmysl se zvedá ze dna velmi pomalu

Automobilovému průmyslu, důležitému odvětví české ekonomiky, se zatím nepodařilo navázat na dřívější rekordy. Zatímco Slovensko dokázalo v posledních letech získat další dva světové koncerny, Jaguar Land Rover a Volvo, pro výstavbu nových výrobních závodů, Česku se podobné investice vyhýbají. Výroba vozidel dosáhla v Česku vrcholu v roce 2018, kdy bylo vyrobeno 1,44 milionu automobilů. V roce 2023 ovšem výroba vzrostla o 15 % na 1,4 milionu vozů.

Přechod na nové typy pohonů ale probíhá velmi pomalu. Méně než každé desáté auto vyrobené v loňském roce v České republice bylo čistě elektrické. Pokusy přilákat do země mezinárodní koncerny k výrobě baterií zatím ztroskotaly. Slábnoucí automobilový průmysl je hrozbou pro hospodářský vývoj České republiky. Podle svazu AutoSAP se automobilový průmysl podílí 9 % na HDP a třetinou na veškerých výdajích na výzkum.

Česká vláda se snaží podporovat a přilákat nová hospodářská odvětví. Patří sem výroba polovodičů a umělá inteligence. Vedle toho má být rozšířena infrastruktura tak, aby se Česká republika stala logistickým centrem Evropy. V oblasti elektroenergetiky se zase plánují masivní investice do obnovitelných zdrojů energie a do jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Má se take zvýšit kapacita propojení energetické sítě s Německem.

Gloriola země upadá

Po vstupu do EU byla Česká republika pro německé firmy jednou z nejatraktivnějších investičních lokalit. Podle ČNB dosáhly přímé německé investice na konci roku 2022 téměř 27,5 miliardy eur. Německo je tak třetím největším zahraničním investorem v České republice, a sice po Nizozemsku a Lucembursku. Tyto dvě země jsou pro holdingy oblíbené hlavně z daňových důvodů. Nejvíce zahraničních investic směřuje do finančního sektoru a zpracovatelského průmyslu, na které připadá vždy přibližně čtvrtina celkových investic. Oblíbené jsou také investice do nemovitostí a velkoobchodu a maloobchodu.

Atraktivita Česka pro zahraniční investory ovšem v poslední době klesá. Ukazují to i výsledky nejnovějšího konjunkturálního průzkumu ČNOPK. Jako největší rizika firmy uváděly slabou poptávku, nedostatek kvalifikovaných pracovníků a vysoké ceny energií.

Ceny elektřiny a plynu, které jsou v regionálním srovnání velmi vysoké, ovlivňují konkurenceschopnost energeticky náročných podniků. Míra inflace byla do roku 2023 vyšší než ve většině ostatních evropských zemí. České republice také chybí kvalifikovaní pracovníci. Česko vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU a má prakticky plnou zaměstnanost. Příliv pracovních sil ze zahraničí není politicky žádoucí, což znamená, že Česká republika má nyní po Slovinsku nejvyšší mzdy ve střední a východní Evropě. Podle Eurostatu činily v roce 2022 průměrné hodinové náklady práce 16,40 eur (Slovensko 15,60 eur; Polsko 12,50 eur).

Je složitější najít velké pozemky

Stále obtížněji se také budou hledat vhodné stavební pozemky, protože ministerstvo životního prostředí chce zpřísnit podmínky pro využití půdy. Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu má zabránit tomu, aby byla zemědělská půda přehodnocována a využívána k výstavbě velkých průmyslových a podnikatelských parků. To by mohlo v budoucnu ztížit rozsáhlé investice na zelené louce. Po celém Česku zároveň sílí odpor místních obyvatel proti velkým stavebním projektům. Své zkušenosti s tím má koncern Volkswagen, který zvažoval výstavbu gigafactory v areálu letiště u Plzně.

Sousedům se daří lépe

Tento mix negativních faktorů způsobil, že Česká republika v posledních letech jen stěží dokázala přilákat nové investory – na rozdíl od sousedních zemí Německa, Polska a Slovenska. Jiná situace je u firem, které už v Česku působí. Ty své zisky často reinvestují do rozšiřování českých provozů, do automatizace výrobních procesů a do výzkumu a vývoje. To je také v souladu s vládními plány zbavit se image montovny západních korporací a přinutit investory k vytváření větší hodnoty.

Výrobní sektor zůstává dominantní

Páteří české ekonomiky však zůstává zpracovatelský průmysl. V roce 2022 tvořil 23 % hrubé přidané hodnoty. Průmyslová odvětví, jako je zpracování kovů, chemický průmysl a strojírenství, však budou muset v příštích letech, pokud chtějí zůstat konkurenceschopná, trvale snižovat svou uhlíkovou stopu.

Význam zpracovatelského sektoru pro ekonomiku jako celek se nemění a za posledních deset let se snížil jen mírně. Pokles byl výraznější v energetice, která se nyní na přidané hodnotě podílí pouze 2,3 %, v roce 2012 to byla 4 %. Po uzavření mnoha uhelných dolů nehraje těžba nerostných surovin v ekonomice skoro žádnou roli. Naopak vzrostl vliv velkoobchodu a maloobchodu, které se na hrubé přidané hodnotě v České republice podílejí téměř 13 %. Na vzestupu jsou také informační technologie, telekomunikace a zdravotnictví.

Posuny ve vytváření hodnot budou mít dopad i na trh práce. Více než 200 000 lidí stále pracuje přímo v automobilovém průmyslu. Za uplynulých pět let se však jejich počet snížil o desetinu. Toto snížení bylo kompenzováno novými pracovními místy v IT sektoru a také ve zdravotnictví a pečovatelském sektoru.