Generace 30 +/- 3

Plány, naděje, obavy

Dnešní třicátníci jsou právě ve fázi, kdy se rozhodují, kam bude směřovat její život. Týká se to práce a kariéry, rodiny a bydlení a mnoha dalších oblastí. Jaké představy o životě má tato generace, která ponese zodpovědnost a bude rozhodovat? A jak jejich plány, naděje a obavy ovlivňují nejistoty způsobené covidem, válkami a krizemi? Zeptali jsme se čtyř zástupců této generace v České republice i v Německu na jejich práci & kariéru, peníze, technologie, rodinu a bydlení.

Robert Bicek, 33 let, Head of Servis Department, Bosch Termotechnika

Jsem ženatý a mám tři děti. Momentálněbydlíme v Praze v malém bytě a stavíme rodinný dům. Rozhodli jsme pro dům mimo Prahu, protože pozemek a stavba domu v Praze nebo jejím blízkém okolí pro nás byly finančně nedosažitelné. Pro mě je velmi důležité udržovat vyvážený vztah mezi prací a rodinou. Přestože počítám s pravidelným dojížděním za prací, posledních roky ukázaly, že lze částečně pracovat online. Bude tedy důležité vhodně si nastavit, kdy budu v kanceláři a kdy budu moci pracovat z domova na administrativě a online schůzkách.

S ohledem na stavbu domu a další výdaje je pro mě velmi důležité odpovídající finanční ohodnocení mé práce. Kromě peněz jsou pro mě však důležité i další benefity, jako flexibilní pracovní doba a možnosti růstu, jak finanční, tak kariérní. V Boschi jsem začínal jako student, následně jsem dostal nabídku práce na plný úvazek. V současné době působím na vedoucí pozici v servisním oddělení. Mám technické vzdělání se zaměřením na inteligentní budovy. Techniku mám rád a snažím se držet krok s nejnovějšími trendy nejen ve svém oboru, ačkoli doba je neuvěřitelně rychlá. S nástupem, rychlým rozšířením a obrovským potenciálem umělé inteligence se rychlost inovací, dle mého názoru, bude stále zvyšovat.

Žijeme v dynamické době, kdy nás neustále ovlivňují vnější faktory. Jsem člověk, který se cítí dobře v kolektivu. Období pandemie bylo pro mě náročné hlavně kvůli sociálním vazbám. I když můžeme mnoho věcí vyřešit online, stále věřím, že osobní kontakt je přirozený a nezbytný. Válka na Ukrajině nám ukázala, jak dobře si vlastně žijeme. Krize ale také ukázala naši schopnost přizpůsobit se novým podmínkám, ačkoli není jednoduché opustit zažitý standard a odolat tlakům okolí. Snažím se přistupovat k věcem racionálně, ověřovat si informace a neustále hledat nové příležitosti. Místo obav se snažím být pozitivně naladěn a otevřený změnám a novým výzvám.

Hauke Sudmann, 29 let, Head of Product, Packmatic GmbH

Je mi 29 let, mám solidní vzdělání – absolvoval jsem bakalářské studium ekonomie a mezinárodní magisterské studium managementu – a 3,5 roku praxe v oblasti řízení digitálních produktů. Do budoucna se proto dívám optimisticky. Díky pozitivním ohlasům na mou práci a neustálému osobnímu rozvoji je mi jasné, že logické myšlení a schopnost řešit problémy jsou často důležitější než přímá aplikace akademických teorií. To vše posiluje mou sebedůvěru v budoucí profesní dráhu.

Technologický vývoj vnímám při své práci jako příležitost, protože mé dovednosti jsou v digitálním světě stále žádanější. Nejsem výhradně vázán na jednu kariérní dráhu, spíše chci, aby mě práce bavila a umožňovala mi další rozvoj, ať už prohlubováním stávajících dovedností nebo získáváním nových. Proto jsem otevřený i práci mimo svůj obor, pokud budu moci sladit profesní naplnění, finanční očekávání, volný čas a rodinný život.

Finanční zabezpečení je pro mě důležité, ale nebojím se, že bych se dostal do finanční tísně. V Německu máme kvalitní sociální systém a zároveň věřím, že díky svým schopnostem jsem na trhu práce atraktivní. Do budoucna tedy hledím bez obav.

Založení rodiny považuji za smysluplný cíl. Za předpokladu, že najdu vhodnou partnerku. Finanční situace, krize nebo války při tom hrají podřadnou roli.

Sport, pobyt v přírodě a volnočasové aktivity jsou důležitou součástí mého života. Stále častěji si podle nich budu vybírat místo, kde budu žít a pracovat. Jsem otevřený životu v zahraničí, zejména v oblastech s příjemnějším klimatem než v severním Německu. V příštích letech budu preferovat život ve městě, ale jsem připraven se kvůli rodině přestěhovat do klidnějšího prostředí, kde bude více přírody.

Globální výzvy, zejména riziko války, beru vážně. Za největší hrozbu ovšem považuji zneužití nových technologií, jako je umělá inteligence a kvantová výpočetní technika, které by v nesprávných rukou mohly být mnohem nebezpečnější než tradiční zbraně.

Lea Böhm, 29 let, Würzburg, zakázková krejčová a módní návrhářka, Mella’s Kidswear

Vystudovala jsem sociální práci a vyučila se zakázkovou krejčovou a módní návrhářkou. Poté, před necelými dvěma lety, jsem začala pracovat ve startupu. Co se týče mé profesní dráhy, rozhodla jsem se, že budu dělat takovou práci, do které se budu těšit, protože tam strávím hodně času a poznám různé oblasti.

Stále častěji si kladu otázku, jak v budoucnu skloubím práci s rodinou. Pokud mají být k dispozici dobře kvalifikovaní zaměstnanci a zároveň fungovat rodiny s dětmi, je třeba udělat mnoho pro to, aby bylo možné sladit pracovní a rodinný život. Práce na částečný úvazek a souběžná péče o děti určitě vyžadují podporu zaměstnavatelů a také státu.

Zásadní je pro mě udržitelné využívání zdrojů, zejména s ohledem na budoucí generace. Věřím, že budou vyvinuty metody, které zpomalí klimatické změny, a spoléhám na to, že lidé budou mít pocit zodpovědnosti a budou se podle toho chovat. Neboť i já budu chtít dopřát svým dětem budoucnost, která bude stát za to. Důležité pro mě je mít domov, ve kterém se cítím dobře. Vzhledem k růstu populace je jasné, že každý nemůže mít vlastní dům se zahradou. Kladu si otázku, jaké máme možnosti, abychom mohli žít v přirozeném a příjemném prostředí. Podle mě jsou krokem správným směrem různé projekty bydlení s mezigeneračními koncepty a společnými zahradami.

Myslím, že technologie, které nás v současnosti provází, nám v mnoha oblastech usnadňují život. Zároveň nechci, aby mi technologie a sociální sítě zabíraly příliš mnoho času. Raději se setkávám s přáteli v „reálném životě“. Myslím, že je to důležité, abychom neztratili základní sociální dovednosti. Jsem kritická k různým experimentům s roboty, hlavně pokud jde o nahrazení skutečného sociálního a fyzického kontaktu.

Radovan Hankovský, 31 let, CX Consultant & Business Development Manager, Lighting Beetle

Pro mě osobně je práce velmi důležitou součástí života. Mám za sebou stáže v korporacích, kde jsem nahlédl do fungování velkých firem, zakázkové projekty ve svém regionu, kde jsem poznal, kolik překážek se objeví v každém projektu, práci v neziskové organizaci, kde nadšení a snaha dotáhnout věci do konce byly silnější než jiné motivace, až po založení vlastní firmy a zodpovědnost za kolegy, klienty, dodavatele, partnery atd.

Kariéra je pro mě spíše slovo, které popisuje soubor zkušeností, formu osobního a profesního naplnění s cílem a touhou něčeho dosáhnout a moci ovlivňovat své okolí.

Peníze jsou v podstatě jen nástrojem a motorem k dosažení našich cílů. Když je nemáme, máme motivaci udělat něco pro dosažení svého cíle, když je máme, hledáme, co tím cílem vlastně je. Když se příliš upínáme k penězům, pak nás spíše brzdí. Musíme dělat věci dobře a peníze pak přijdou. Peníze vnímám tak, že mi dávají čas a prostředky na to, abych mohl dělat to, co mě v životě baví a naplňuje. Já osobně jsem to tak vždycky měl.

Technologie jsou klíčovou hnací silou rozvoje společnosti ve všech oblastech, a stejně jako každý vývoj přinášejí i výzvy, které mohou mít negativní dopad na společnost, pokud nejsou správně pochopeny. Pro mě jsou technologie důkazem lidské zvídavosti a vynikajících schopností.

Rodina je pro mě v různých podobách nejdůležitějším aspektem života. Někdy jsme jí blíž, jindy dál, ale stále je útočištěm a domovem, kam se vracíme. Od té doby, co mám vlastní rodinu, to cítím o to silněji.

Bydlení je pro mě velké téma. Dívám se na jeho hodnotu, flexibilitu, náročnost a závazky z různých úhlů. Zejména pro dnešní mladou generaci je vlastní bydlení méně dostupné, ale zároveň žijeme ve světě flexibility a mnoha možností. Bydlení vnímám jako místo, kde mohu uspokojit své potřeby v daném čase a místě.

Mgr. Eva Hemmerová, 31, Praha, Sr. Communications Manager, ProVeg

Jaké jsou mé představy o budoucnosti? Plány a obavy? Upřímně mi dnešní doba přijde nejistá, ať už z důvodu sílících projevů klimatické změny či z důvodu stále častějších politických konfliktů a válek. V této nejistotě si lze jen těžko určovat dlouhodobé cíle a plánovat si život na 10 let dopředu. Zároveň naléhavě cítím potřebu sama přispět k řešení dnešních problémů

I to je důvodem, proč je pro mě důležitá práce v ProVeg Česko, organizaci, jejíž misí je globální nahrazení 50 % živočišných produktů rostlinnými a kultivovanými potravinami do roku 2040. Změna potravinového systému je totiž nezbytná pro efektivní boj s klimatickou krizí a přispěje i k vyšší sociální a potravinové spravedlnosti ve světě. Mít možnost pracovat na něčem, co pro mě má hlubší smysl a je v souladu s mými hodnotami, je pro mě nesmírně důležité. V práci trávíme každý z nás podstatnou část našeho života, proč bychom měli všechny tyto hodiny věnovat něčemu, co náš nenaplňuje a kde nejsme spokojeni?

Neustálý tlak na kariéru vs. rodinu je problém, který mě naprosto míjí. Existuje mnoho důvodů, proč jsem se dobrovolně rozhodla zůstat bezdětná. Neznamená to však, že bych jako alternativu měla potřebu budovat svou kariéru. Svět není bipolární a nejde o rozhodnutí „this or that“. V práci jsem spokojená, mám skvělý tým, který mě podporuje a umožňuje mi učit se z vlastních chyb. Práce pro mě ale není všechno, není to poslání.

Nejistota ohledně budoucnosti je jen dalším z důvodů, proč se soustředím na svůj život tady a teď. Přála bych si, aby každému z nás práce umožnila žít život, jaký chceme, ať už díky home office či práci z druhé strany světa či díky větší flexibilitě v nastavení pracovní doby či celkového pracovního úvazku. Věřím, že flexibilně a individuálně nastavené pracovní podmínky budou do budoucna i díky sílícímu významu technologií stále dostupnější pro všechny.

Davut Bulut, 30 let, předseda závodní rady, BMW, viceprezident Řemeslnické komory pro Střední Franky

Co se týče práce a kariéry, snažím se dělat práci, která mě naplňuje a při níž můžu využít svých vášní a dovedností. Chci se neustále rozvíjet a učit novým dovednostem a dosáhnout tak svých profesních cílů.

Co se týče peněz, chci být finančně zajištěný a mít slušný příjem, abych mohl uspokojovat své potřeby a občas si dovolit nějaký ten luxus. Zároveň se však nechci, aby peníze ovládaly můj život, důležité jsou pro mě i jiné aspekty života. Kvůli nejistotě na finančních trzích a recesi jsem také opatrnější při svém finančním rozhodování.

Technologie hrají v naší společnosti stále důležitější roli. Chci držet krok s nejnovějším vývojem. Doufám, že mi technologický pokrok usnadní a zefektivní život. Zároveň však mám obavy z dopadu technologií na naše soukromí a ze ztráty lidské interakce. Krize mě vedly k tomu, že jsem ještě opatrnější při nakládání s osobními údaji a zasazuji si o to, aby byl kladen větší důraz na jejich ochranu.

Rodina je pro mě velmi důležitá. Zjistil jsem, jak důležité je držet pohromadě a v těžkých chvílích tu být jeden pro druhého. Doufám, že se mi podaří založit milující a podporující rodinu a najít správnou rovnováhu mezi kariérou a rodinnými povinnostmi. Obávám se ale, že nebudu mít dostatek času a energie, abych naplnil potřeby všech.

Pokud jde o bydlení, chci mít útulný a bezpečný domov. Chci buď mít vlastní dům, nebo si pronajímat byt, který mi poskytne harmonické a komfortní prostředí. Přeji si žít tam, kde budu mít pocit sounáležitosti a stability.

Svatopluk Barek, 27, Chýně, influencer

Kdyby mi na začátku roku 2020 někdo řekl, co všechno se během pár let stane, řekl bych mu, že čte moc fantasy. A ejhle… Ono se to děje. V takto nepředvídatelném světě je opravdu těžké cokoliv plánovat, přesto se o to pokusím.

Každý člověk, který se živí duševní prací, by si měl připustit, že ho technologie umělé inteligence můžou nahradit nebo do jeho workflow výrazně zasáhnout. Moje kariéra influencera je celkem specifická, protože řada lidí mě sleduje kvůli tomu, jaký jsem, a tvůrčí práci umělá inteligence hned tak nenahradí. Ale za pár let si lidé budou moci vygenerovat přesně to, co chtějí vidět. Koťátka na pláži? Ale ovšem. Naučné video o filozofii Friedricha Nietzscheho? Jistě… Jak potom budu tvořit online obsah? Nevím, ale tuším, že bez těchto technologií to nepůjde.

Moje generace se zřejmě dožije technologií jako komerčně využívaná jaderná fúze, obecná umělá inteligence a zřejmě i skutečně použitelných kvantových počítačů. Co se bude dít dál? Dojde k technologické singularitě, kdy technologický pokrok bude tak rychlý, že ho lidé přestanou chápat? Je to možné, proto odmítám spekulovat a jen si přeju, ať u lidí včas zafunguje pud sebezáchovy.

Co se týče peněz, držím se jednoduché poučky o finančním zdraví, která počítá i s neudržitelným sociálním systémem: 50 % z příjmu na běžné výdaje, 20 % jako rezerva a zbylých 30 % na investice a další útratu. Až se objeví technologie obecné umělé inteligence, naše vnímání peněz se určitě změní a zatím nevím, co to bude znamenat pro moji peněženku.

Demografická křivka je neúprosná. Na celém světě klesá porodnost a populace stárne, takže společenská odpovědnost mi velí, abych měl děti. Vše ostatní však křičí: Vážně chceš do tak nejistého světa přivést dítě? Moje odpověď: Nevím… Ale cítím, že bych rodinu založit chtěl, protože mezilidské vztahy budou v budoucnosti to, co lidi bude držet nad vodou.

Jsem si jistý, že budu mít kde bydlet a pouze se musím rozmyslet, zda to bude v Česku a jestli to bude byt, nebo rodinný dům. Budoucnost bude spíš o nájemním bydlení, ale pokud si budu moct dovolit vlastní, určitě do toho půjdu.

Maria Müssel, Marktredwitz, vedoucí prodeje, Müssel Maschinenbau

Do budoucna plánuji společně se svými bratry převzít rodinnou firmu ve čtvrté generaci. V současnosti ve firmě již pracuji já a jeden můj bratr, já osobně jsem zodpovědná za prodej. Zákazníky máme po celém světě. Dělá mi starosti napětí mezi Evropou, USA a asijskými zeměmi.

Stále více se projevuje nedostatek kvalifikovaných sil. Postupně do důchodu odchází silné ročníky a boj o kvalifikované pracovníky se vyostřuje. Zejména malé a střední firmy, jako je ta naše, pokud si chtějí udržet zaměstnance, musí přicházet s novými nápady. Angažujeme se proto v oblasti vzdělávání. Doufám, že pro mladé budou více atraktivní řemesla a technické profese.

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků ale firmy nemohou vyřešit samy. K tomu, aby byly vytvořeny atraktivní rámcové podmínky i ve venkovských oblastech, je zapotřebí podpory politiků.

K těmto rámcovým podmínkám patří i řešení problematiky, jako je bydlení nebo mobilita budoucnosti. Nedávno jsem si chtěla pronajmout byt a bylo to mnohem složitější, než jsem čekala. Co se týče infrastruktury, věřím, že politici přijmou odpovídající opatření, například doufám, že budeme mít dobré železniční spojení i ve venkovských oblastech.

Za výzvu považuji rostoucí byrokracii. Doufám, že tady nám pomůže digitalizace.

Věřím, že digitalizace, ať už s využitím umělé inteligencí nebo bez ní, mi usnadní i každodenní práci, především administrativní činnosti. Zároveň očekávám, že technologie otevřou nové možnosti, a to v naší výrobě nebo i v jiných oblastech. Nové technologie chci využívat všude tam, kde je to možné.

Pokud jde o finanční plánování, chci být finančně zajištěná a nezávislá. Souvisí to i s nejistotou plynoucí z dopadu demografických změn na finanční situaci mé generace. Přes to všechno hledím do budoucna s optimismem.

Tobias Runte, 31 let, referent v oddělení zahraniční obchod, Obchodní a průmyslová komora Drážďany

Dnes večer půjdu spát najezený, klidně se vyspím a do dalšího dne vstanu odpočatý a s dobrou náladou. Ani můj byt a ani byt mého souseda dnes v noci nezničí žádná ruská nadzvuková raketa. Nikdo z okruhu mých známých ani z mé rodiny dnes v noci nepadne na frontě. Prostě se v klidu vyspím a zítra budu pokračovat ve svém docela příjemném životě. Válku Ruska proti Ukrajině považuji za válku proti svobodné Evropě, ve které jsem vyrostl, válku proti mému životnímu stylu, proti mé budoucnosti. Z toho všeho pro mě vyplývá, že už nesmí existovat žádné šedé zóny.

Na tomto pozadí jsou všechny mé „problémy“ malicherné a bezvýznamné. Mohl bych si dovolit byt, kde je hezčí podlaha? Co ještě musím udělat, abych si splnil sen, že si sám zrekonstruuji farmu s krásnou zahradou? Chci založit rodinu? Pokud ano, s kým a jak zabráním tomu, aby náš vztah časem nezevšedněl? To vše je důležité a vyplatí se, abych se o to snažil bez ohledu na válku a klimatické katastrofy. Nadále je ale pro mě záhadou, jak se k tomu konkrétně dostat. Zásada, že nesmí existovat žádná šedá zóna, pokud jde o podporu obránců Evropy, pokud jde o oddanost vlastní rodině i pokud jde o boj proti klimatické katastrofě, pro mě znamená, že si musím přehodnotit priority. Kariéra a – ještě více – peníze, které mám k dispozici, tedy nejsou nic jiného než prostředek k dosažení cíle. Stejně jako nové technologie. Jistě, kariéra je důležitá a práce by člověka měla bavit, ale dát si kávu s rodiči, které nevídám tak často, je pro mě z dlouhodobého hlediska přínosnější trávením času.

Navzdory všem nejistotám souvisejícím s krizemi a změnami, které mě a mou generaci budou provázet v příštích desetiletích, je mi jedna věc zcela jasná: Už nefunguje postoj ve smyslu „nechám si všechny možnosti otevřené“. Můj svět je nyní selektivnější, a to je dobře. Možná je toto uvědomění prostě posledním krokem k dospělosti. Ať už je to jakkoli, jsem si opravdu jistý, že s jasným odhodláním a nasazením můžu ve svém životě miléniála vyřešit každou výzvu a téměř všechny plány buď realizovat, nebo je naopak s lehkým srdcem zavrhnout.