Rozhovor s Gundulou Ullah, předsedkyní představenstva Spolkového svazu pro materiálové hospodářství, nákup a logistiku (BME)

„Motor dodavatelského řetězce se zadrhává“

Nákup a dodavatelské řetězce jsou oblasti firemní činnosti, které za normálních okolností běží pouze na pozadí, pro koncového zákazníka nejsou viditelné a většinou ani relevantní. Nyní se toto téma těší velké pozornosti veřejnosti. Klíčové heslo zní: nedostatek polovodičů, což je ale jen jeden z mnoha problémů s materiály a surovinami. A od roku 2023 byznys ovlivní také německý zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích.

Paní Ullah, stala se pro firmy z koronavirové krize v konečném důsledku krize v zásobování?

Současná krize v zásobování nesouvisí pouze s pandemií covidu-19. Kvůli koronavirové krizi je však situace na dodavatelském trhu stále napjatá. Téměř všechna průmyslová odvětví jsou postižena nedostatkem surovin a výrobních materiálů, v některých případech dokonce masivně. To vede například k nedostatku výchozích produktů v automobilovém průmyslu – a tím i k dlouhým dodacím lhůtám koncových výrobků. V důsledku toho se motor dodavatelského řetězce začíná zadrhávat. Mnoho firem se v současné době potýká s výpadkem dodávek, který ovlivňuje nebo dokonce ohrožuje výrobu. Náš svaz v této souvislosti již v březnu letošního roku použil termín „nedostatková ekonomika“. V mnoha nákupních organizacích tak má řízení rizik a zajištění dodávek nejvyšší prioritu.

S jakými největšími problémy kromě nedostatku polovodičů se nyní manažeři nákupu potýkají?

Na trhu momentálně chybí především elektronické součástky, hliník, dřevo, obaly a kovové konstrukční výrobky. Kromě toho je velkým problémem nedostatek kontejnerových kapacit. Nákup ztěžují také stávající omezení při cestování.

Jaké důsledky musí podnikatelé a politici vyvodit ze současných problémů při nákupu a v dodavatelském řetězci, zejména s ohledem na nesmírně důležitý automobilový průmysl?

Jde o zlepšení rámcových podmínek. Znamená to, že oblasti nákupu ve firmách budou muset do budoucna důsledně prosazovat digitalizaci celých hodnotových a dodavatelských řetězců. Důležité je také zlepšit zabezpečení dodávek. K tomu je potřeba, aby zejména firmy plnily své „domácí úkoly“ a pravidelně přizpůsobovaly řízení rizik neustále se měnícím požadavkům. Koronavirová krize také ukázala, že tzv. single sourcing je už přežitý, závislost na jediném dodavateli je nutné snížit. V důsledku změn na trhu je také nezbytné transparentněji restrukturalizovat dodavatelské řetězce. Kromě toho se bude muset přehodnotit téma „local for local“.

Globální dodavatelské řetězce představují pro řízení kvality velkou výzvu. Nyní se manažeři compliance budou intenzivně zabývat novým zákonem o dodavatelských řetězcích. Je reálné, aby firmy tento zákon implementovaly?

Společenská odpovědnost a udržitelnost spolu úzce souvisejí. My jsme již v roce 2008 zahájili iniciativu zaměřenou na dodržování předpisů v této oblasti. Udržitelnost se navíc stane konkurenční výhodou. Nejde tedy o to, zda, ale jak budou firmy tento zákon implementovat. Náš svaz se tématem udržitelnosti intenzivně zabývá a podporuje své členy rozsáhlou informační kampaní, od odborných publikací až po semináře, webináře a kongresy. Kromě toho jsme nedávno začali zájemcům nabízet certifikaci v oblasti udržitelnost při nákupu. V neposlední řadě se problematikou právních předpisů týkajících se dodavatelského řetězce zabývá Evropská komise.

„Udržitelnost se navíc stane konkurenční výhodou“

Nejsou dodavatelské řetězce na to, co firmy v budoucnu čeká, příliš spletité a mezinárodně rozvětvené, zkrátka nekontrolovatelné?

Díky koronakrizi už dnes můžeme pozorovat první náznaky výzev, kterým budou dodavatelské řetězce v budoucnu čelit. Nyní je potřeba, aby na ně podnikatelé i politici stejnou měrou reagovali a přicházeli s inovativními řešeními. To mimo jiné znamená, aby při nákupu ještě více využívali výhody spojené s globálním zásobováním. Pro úspěšné řízení dodavatelského řetězce bude v budoucnu zásadní také využívání digitálních technologií.

Jak důležitá je Česká republika jako dodavatel pro vaše členské firmy? Co se týče nearshoringu, jaký potenciál vidíte pro střední a východní Evropu, zejména pro Českou republiku, která přímo sousedí s Německem?

Polsko, Česká republika, Maďarsko a další země střední a východní Evropy zaujímají důležité místo v mezinárodních dodavatelských řetězcích a mají velký význam pro jejich bezproblémové fungování. Domníváme se, že tento potenciál dosud není vyčerpán. Svědčí o tom například společná nákupní iniciativa našeho svazu, německých zahraničních hospodářských komor a německého ministerstva hospodářství v zemích západního Balkánu. V současné době se jí účastní více než 70 německých firem a vykazuje vzestupnou tendenci. To svědčí o tom, že zájem o evropské dodavatele je stále velký.

Česká republika má v tomto ohledu výjimečné postavení. Jednak těží ze své výhodné zeměpisné polohy, jednak se české firmy v posledních letech velmi dobře rozvíjejí.
Firmy ze střední a východní Evropy budou hrát důležitou roli i v budoucnu. Nearshoring je třeba vnímat v kontextu „local for local“. Firmy budou mít tendenci stahovat své dodavatele blíže k místu výroby. Ale kde jsou příležitosti, jsou i rizika. Zejména v automobilovém průmyslu roste význam Číny. Nearshoring tedy není pro evropské společnosti samozřejmostí. Platí to úplně stejně pro firmy v Německu, v České republice, východní Evropě nebo v celé EU.

Rozhovor: Christian Rühmkopf

Foto: Olaf Ziegler / FUNKE Foto Services