Začíná Česko dohánět resty?

Strategické investice ze zahraničí

„Urychlení realizace o dva až tři roky pro koncového investora, rozvoj brownfieldových ploch, participativní a ESG přístup, zapojení krajů, obcí a komunit. To jsou nástroje, kterými má nově založená Státní investiční a rozvojová společnost zvýšit atraktivitu Česka pro strategické přímé zahraniční investice,“ říká Zbyněk Pokorný, nový předseda představenstva SIRS v rozhovoru s Christianem Rühmkorfem.

Zbyňku Pokorný, máte dlouholeté zkušenosti z veřejného i soukromého sektoru. Které jsou nejcennější pro pozici předsedy představenstva SIRS?

V soukromém sektoru v PricewaterhouseCoopers jsem se naučil, jak efektivně pracovat s lidmi, jak pracovat na projektu jak věci dotahovat do konce. To vás státní správa tak dobře nenaučí. Veřejná správa mi zase dala 15 let zkušeností při financování a dohledu nad průmyslovými parky a zónami, které postavil stát, a možnost podílet se na získání těch největších strategických projektů.

Deset let jste působil jako ředitel odboru brownfields a rozvoje inovačního podnikání na MPO. Byl jste svědkem vývoje posledních let, kdy Česká republika už nepřilákala tolik nových investic. „Pain pointy“ Česka jako investiční lokality ukázal případ gigafactory.

Projekt gigafactory v Líních byl spouštěcím mechanismem, proč vznikl SIRS. Tehdy nebyla připravena vhodná lokalita pro tak strategicky významnou investici. Ušetřili bychom minimálně rok při hledání lokality. Na to se do určité míry rezignovalo. Od roku 1998 průběžně vznikaly průmyslové zóny financované státem, přes 100 menších lokalit po celém Česku. Během recese 2008–2012 ovšem došlo k významnému škrtání ve veřejných rozpočtech a po návratu konjunktury se už v této činnosti nepokračovalo. Teď se ukazuje, že pokud se plochy nebudují dopředu, zkrátka nejsou. Abychom měli vhodné plochy pro strategické investice v zásobě a mohli je ihned nabídnout, musíme plánovat.

Za Babišovy vlády se změnil zákon o investičních pobídkách a každou investici schvalovala vláda. To nebylo ideální…

Určitě ne. Je mi jasné, že jsem se na tom taky podílel. Byl jsem součástí exekutivy, která plní zadané úkoly. Ano, musíme investory selektovat. Máme nějakou úroveň ekonomiky a cen, potřebujeme projekty, které nám nabídnou práci, která je zajímavá pro místní obyvatele. Výběr investorů by ale neměl probíhat na základě ad hoc jednání vlády, měl by procházet nějakým úředním schvalovacím procesem a k výsledku by se mělo dojít na základě transparentních kritérií.

Zkusme se vžít do pozice německého investora. Co ho v budoucnu čeká, když projeví zájem investovat? V čem dostane lepší nabídku? Slibujete, že průmyslové zóny investorům předáte v mašličkách.

Je to tak. Dosud byly služby v podstatě koncipované pro investice, které skončily svůj investiční cyklus, zahájily výrobu, následně mohly čerpat investiční pobídky. Poskytuje se jim služba after care, shání se dodavatelé. To dělá CzechInvest. Nikdo ale nemyslel na tu první část – umožnit investici zrealizovat. To je naše služba přípravy plochy, připravit pro investora infrastrukturu podle jeho potřeb. Pak dokážeme garantovat zkrácené investiční cykly. Investor chce zpravidla zahájit výrobu dva, tři roky od rozhodnutí. Tak rychle investičně nepřipravíte žádnou plochu. Je proto potřeba mít plochu v zásobě a dva až tři roky nechat investorovi na povolovací proces a výstavbu.

Jak dlouho to trvá teď?

Máme třeba projekt v Kvasinách. Tam už jsme na šesti letech nyní a celý proces může trvat sedm, osm i devětlet. To je moc dlouho. Můžou za to jednak povolovací procesy, ale i určitá rezignace na tohle téma.

„Zkrátit harmonogram o dva až tři roky.”

Musí se zlepšit především stavební povolení, že?

Uvidíme, co s tím udělá novela. Pokud kapacity stavebních úřadů budou takové jako teď, nedá se čekat, že dojde k signifikantnímu urychlení. Nicméně pro naše projekty jsme zrealizovali novelu liniového zákona. Díky ní jsme v předvybraných lokalitách docílili značného urychlení povolovacích procesů. Továrnu jako gigafactory už nebude povolovat stavební úřad o jednom až dvou zaměstnancích, bude na to celý profesionální aparát – dopravní a energetický stavební úřad.

Podívejme se na zásadní změny přístupu, které přinese SIRS. Co děláte, aby se vše zlepšilo?

Pokud se začne strategická zóna připravovat v dostatečném předstihu, lze provedením všech nezbytných průzkumů a studií zkrátit harmonogram pro koncového investora o dva až tři roky. Pak už se dostáváme na dobu srovnatelnou v konkurenčních zemích.

Jak vybíráte strategické investice? Teď to jsou například čipy.

Podle zákona jsou to investice, které mají určitou velikost, vytvoří určitý počet pracovních míst, případně jsou z preferovaných sektorů. Dnes to je, jak sám říkáte, výroba čipů a související výroba, dále nízkoemisní technologie, výroba produktů, které nám pomáhají zbavit se závislosti na fosilních palivech, baterie do automobilů, solární panely, tepelná čerpadla a podobně. Největší důraz se klade na elektromobilitu a čipy. Tento typ výroby nezmizí za dva roky, vydrží tady dekády. Roky bude generovat příjmy do veřejných rozpočtů a investice do přípravy ploch se mnohanásobně vrátí.

„Ideálne dodat pozemek včetně infrastuktury na ,klíč’“

Které zóny máte v užším výběru?

Naším krátkodobým cílem je prozkoumat asi deset lokalit, udělat tam předběžný průzkum desk research a průzkum mapových podkladů, komunikovat se správci sítí. Vytipovali jsme několik lokalit, kde probíhají základní předprojektové práce a průzkumy. Vybereme ty nejslibnější a tam navrhneme schémata a scénáře do budoucna. Bude na rozhodnutí politiků a vlády, jakým směrem se vydáme. Jsme schopni projekty nafázovat, co se týče financování a stupně připravenosti. Buď provedeme pouze předběžné průzkumy a tím zkrátíme následnou přípravu o několik měsíců, nebo půjdeme dál. Uděláme majetkoprávní scelení, připravíme projektovou dokumentaci a změny územně plánovací dokumentace. Přípravu tak zkrátíme o roky, nebo v nejlepším případě dodáme stavbu na klíč – připravenou infrastrukturu okamžitě pro stavby investorů. Tím procesy zkrátíme o mnoho let, ale bude to logicky dražší. Do roku 2030 chceme mít minimálně dvě lokality, mezi nimi ideálně i brownfield, ve stavu finální přípravy s dokončenou infrastrukturou pro umístění investora.

U gigafactory nebyl jednoduchý community management. Jak s tím budete pracovat?

Tady je velká výhoda SIRSu. Primární úlohou státu není v co nejkratší době realizovat zisk a za každou cenu umístit jakéhokoli investora. Naším cílem je vytvářet lokality, které budou komunitou přijaty co nejlépe. Je jasné, že všichni nebudou se vším souhlasit, ale je možné minimalizovat negativní dopady a celý proces s lokální komunitou průběžně komunikovat. Je to naše povinnost, jsme financováni z veřejných peněz a naším cílem je dělat věci v zájmu veřejnosti. I proto chceme u všech lokalit splňovat standardy ESG.

Získají obce více peněz z celého daňového koláče?

Daňový výnos úplně ovlivnit nedokážeme, budeme se ale snažit do diskuze přispět vlastním názorem. Podporujeme participativní přístup, chceme, aby obec hrála co největší roli. U některých projektů je dokonce možný model, kdy obec bude přímo rozhodovat nejenom o umístění investora, ale bude mít například i podíl ve společnosti, která bude za tímto účelem zřízena.

„Vytvářet lokality, které budou komunitou přijaty co nejlépe.”

Takže zjistíte, zda se daný brownfield hodí pro nějakou branži, a pak zajistíte technické přípravy, infrastrukturu, energie, vodu, komunikace…

Přesně tak. I díky projektu Plzeň-Líně máme poměrně dobrou představu o tom, co potřebuje investor typu gigafactory. Podle toho je potřeba dimenzovat kapacity sítí a dělat předběžné průzkumy. To je jeden z klíčových momentů přípravy: zjistit kapacitu distribuční soustavy, zdrojů vody a podobně.

Inspirovali jste se i v zahraničí, například v Durynsku.

Tento koncept se vyskytuje pod různými názvy jako land development agentura, land development banka, urban agency a podobně. Je známý z Anglie, Irska, ale i z Durynska nebo Essenu. Jsou to státem, zemskou vládou nebo městem vlastněné společnosti, které připravují plochy pro investory. V lokalitách, které jsou obtížně připravitelné nebo natolik rozsáhlé, že musí dojít k součinnosti například s distribuční soustavou nebo veřejnou dopravní infrastrukturou, a pro soukromého investora jsou tedy rizikové, je příležitost právě pro nás.

Stát musí investovat, aniž by věděl, jestli to vyjde. Jak minimalizovat riziko?

Vidím tři základní modely financování. Lokality typu brownfield chceme financovat z evropských fondů. U lokalit na pomezí komerční realizovatelnosti si dokážu představit smíšené financování. Něco zafinancuje stát, na něco se seženou prostředky z privátních zdrojů. Třetí model jsou drahé projekty, například na zelené louce bez infrastruktury, které nejsou krátkodobě rentabilní. Tam máme v podstatě dvě možnosti. Buď stát poskytne záruku ve smyslu případného odkupu těchto pozemků, nebo se to bude celé financovat ze státního rozpočtu. Investice, které tam budou umístěny, pak budou generovat zisk desítky let. Například projekt Hyundai. Příprava průmyslové zóny tehdy stála asi dvě miliardy, dnes by to bylo deset miliard, ale po pěti až sedmi letech projekt začal být pro stát ziskový.

Přetrvávají ovšem některé „pain pointy“. Potenciální investoři si stěžují, že o ně v České republice není zájem, že bylo těžké setkat se se zástupci vlády , že proces nebyl transparentní, předvídatelnost a spolehlivost vládní politiky nebyla daná. Kritizovali mindset. Co s tím?

Některé věci SIRS ovlivnit nemůže. Ale už založení SIRSu je důkazem toho, že se přístup k investorům mění. Chceme jim nabídnout další službu. Věřím, že současná i další vlády budou uvažovat proinvestičně a budou myslet na to, že musí dojít k transformaci české ekonomiky. Tohle budeme opakovat českým politikům. Věřím, že náš projekt bude mít podporu a že se investoři opět budou v České republice cítit vítáni podobně jako v Polsku, na Slovensku i v Maďarsku. Musíme vidět ekonomiku v horizontu pěti let a delším.

„Máme poměrně dobrou představu o tom, co potřebuje investor typu gigafactory.”

Vy říkáte pět let, já říkám rok. To budou volby. Nebojíte se, že po volbách SIRS a to, co vybudujete, bude smetené ze stolu?

Na to jsem také myslel, když jsem zvažoval, zda přijmu pozici v SIRSu. Nicméně jsem přesvědčený o tom, že ať už bude politické vedení v České republice jakékoli, bude natolik investičně uvědomělé, že usoudí, že náš projekt dává smysl.

Doufejme. Na závěr bych vás poprosil o tři největší konkurenční výhody České republiky v boji o nové investice.

Určitě spolehlivost. Některé státy toho hodně slíbí, ale zrealizuje se polovina. Češi raději slibují méně, ale investor se může spolehnout, že co se dohodne, se také uskuteční. Dále bych uvedl určitou politickou stabilitu a předvídatelnost. Naše směřování na globální mapě světa je dlouhodobě konzistentní. To je pro investice na deset, dvacet či třicetlet důležité. A pak to, že lidi chtějí pracovat. Máme vysoce kvalitní a zodpovědné pracovníky, na které se dá spolehnout, byť je jich nedostatek.

Interview: Christian Rühmkorf
Foto: SIRS/Petr Kozlík, Jan Elger

---