Rozhovor se Zuzanou Zavarskou z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia (wiiw)
Česko a země visegrádské čtyřky: „Otvírá se okno příležitostí“
Země Visegrádské čtyřky, tedy Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko, jsou pro německou ekonomiku skutečně těžkou vahou. Celkový objem zahraničního obchodu s těmito čtyřmi státy je pro Německo důležitější než obchod s Čínou. Země V4 se však jen někdy shodnou a často neshodnou. Politika EU, populismus, pandemie a válka na Ukrajině – to vše jim zas a znovu ztěžuje společný postup. Jak si Česká republika v rámci skupiny stojí ekonomicky a kde jsou největší neúspěchy a příležitosti? O tom jsme začátkem dubna, bezprostředně po parlamentních volbách v Maďarsku, hovořili se Zuzanou Zavarskou.
Viktor Orbán se svojí stranou Fidesz začátkem dubna v parlamentních volbách opět získal ústavní většinu. Překvapily vás výsledky voleb?
Vítězství tak překvapivé nebylo, překvapivý byl jeho rozsah. To, že získal ústavní většinu, a síla, s jakou zvítězil. Přispěl k tomu také konflikt na Ukrajině, který mu umožnil zesílit propagandu.
Jaký význam má tento nacionalistický kurz Maďarska pro Českou republiku z politického a hospodářského hlediska?
Tento rozdíl mezi Polskem a Maďarskem na jedné straně a Českem a Slovenskem na straně druhé vytváří ve Visegrádské čtyřce rozpory a nesoulad v jejich politice. Pozorujeme obrovské rozdíly v nástrojích na podporu oživení a odolnosti EU. Česko a Slovensko usilují o získání finančních prostředků. Na druhé straně existují blokace ze strany Polska a Maďarska, což je bude brzdit v růstu. Odhaduje se, že se finanční prostředky z těchto fondů přispívají k růstu asi 1 %. To má z ekonomického hlediska nezanedbatelný dopad. Populistické tendence se objevují i na Slovensku. Nadcházející volby mohou podobu Visegrádské čtyřky změnit. Tyto tendence, toto koketování s populisty bychom neměli podceňovat, a to zejména z hlediska investic. Země V4 jsou na přímých zahraničních investicích hodně závislé.
„Nepodceňovat koketování s populisty“
Představte si, že máte jednu výrobní firmu a jednu firmu, která je ve větší míře závislá na výzkumu a vývoji, a chcete s nimi expandovat do střední a východní Evropy. Kterou zemi V4 byste si vybrala?
Tyto čtyři země a celý region střední a východní Evropy si tradičně v oblasti přímých zahraničních investic hodně konkurují. Je tedy velmi obtížné říci, která země je nejlepší. Velice často záleží na daňových a finančních pobídkách. Česko začíná být limitováno nedostatkem pracovních sil. To může do budoucna investice brzdit. Ve srovnání se Slovenskem má však Česko velmi dobrou pozici. Nepotýká se ve stejné míře s odlivem mozků a do Česka přichází poměrně hodně kvalitních studentů. Navíc v Česku a na Slovensku byl schválen národní plán obnovy a obě země tady postupují vpřed. To jim dává možnost předstihnout Polsko a Maďarsko, které investoři vnímají spíše negativně. Politická stabilita je pro investory nesmírně důležitá.
Říkáte daně a lidé. Když srovnáte země V4, jak si v této skupině stojí Česká republika?
Nejnižší daně jsou v Maďarsku. Tam se pohybují kolem 9 %, tedy v jednociferných číslech. Česko, Slovensko a Polsko mají sazbu okolo 20 %. Nejvstřícnější politika je tedy samozřejmě v Maďarsku. Orbánova vláda si je dobře vědoma toho, jak důležité je mít investory.
Maďarsko se tedy izoluje nejen v Evropě, ale i uvnitř V4. Bude to mít dopad na investory?? Wird das die Investoren beeinflussen?
Těžko říct. Investice jsou velmi dlouhodobé rozhodnutí, takže je to nepravděpodobné. Stávající hráči kvůli podmínkám v politických cyklech, které se samozřejmě neustále mění, odcházet nebudou. Kvůli výsledkům těchto voleb bychom příliš velký odliv kapitálu ze země očekávat neměli. Na druhou stranu to má častěji vliv na reputaci, která je spojená s působením v určitých oblastech, zejména ze strany spotřebitelů, kteří stále více berou v úvahu etické hledisko atd. Ale i tak, pokud to porovnáte s dalšími zeměmi ve východní Evropě, V4 má vynikající postavení. Myslím, že investoři by přesto došli k závěru, že visegrádský region je stále velmi atraktivní.
„Ve srovnání s dalšími zeměmi střední a východní Evropy má výbornou pověst“
Česká republika má ze všech zemí V4 nejvyšší inflaci. Proč? A jaké to má ekonomické riziko?
Neexistuje shoda na tom, proč tomu tak je. Je tady více faktorů. Například Česko je výrobní velmoc, která je velmi závislá na zahraničních vstupech, které se v současné době potýkají s problémy v dodavatelském řetězci. Dále tady máme energetickou krizi a řadu vnějších událostí, které jsou pro region poměrně homogenní a mají stejný dopad i na sousední země. Dalším faktorem je struktura českého trh práce, který je velmi napjatý. To žene nahoru mzdy a zároveň v poslední době nijak zvlášť nepolevuje spotřeba. Ceny surovin a energie tedy zvyšuje kombinace domácích a vnějších šoků.
Jak se daří české ekonomice po dvou letech pandemie a po vypuknutí války na Ukrajině? Jak byste tento současný stav shrnula?
Před vypuknutím války byly vyhlídky pozitivní. To se ale změnilo. Očekáváme mírný růst se zpomalením všech složek HDP. Zpomalí investice, to samé platí pro spotřebu, protože porostou ceny a spotřebitelé budou ve svých výdajích opatrnější. Největší zpomalení růstu HDP způsobí obchod. Očekávalo se, že se tyto otřesy v dodavatelském řetězci zmírní, místo toho jsou stále akutnější. Česká republika nyní vstupuje do fáze dvojího deficitu, deficitu běžného účtu platební bilance a deficitu rozpočtu. To je pro Českou republiku, která na obou účtech tradičně vykazovala přebytek, něco nového.
„Česká republika vstupuje do fáze dvojího deficitu“
Klíčovým odvětvím v České republice a v zemích V4 je automobilový průmysl. Co se děje s tímto sektorem, který je motorem hospodářského růstu?
V důsledku měnících se vzorců spotřeby a zelené transformace zde dojde k velkým změnám. Pokud se podíváme na výrobu elektroaut a vozidel na alternativní pohon, pozice ekonomik V4 není v těchto nových odvětvích tak pevná. Existují příležitosti k obrovskému posunu vpřed, ale nebude to snadné. Bude zapotřebí výrazně posílit výzkum a vývoj a bude náročné změnit ekonomický model z pouhé montáže těchto vozidel na činnosti s vyšší přidanou hodnotou. V současném uspořádání existuje riziko, že ať už dojde v tomto odvětví k jakýmkoli změnám, budou tyto změny nadále řízeny ekonomikami takzvaných „centrál“, místo aby byly diktovány uvnitř těchto států.
Česká vláda Andreje Babiše začala podporovat elektromobilitu až v době, kdy byla šance, že VW tady postaví továrnu na výrobu baterií. Před tím ji výhradně odmítala. Čí je to vina, že tato šance nebyla využita?
Neřekla bych, že šance byla zcela promarněna. Tyto země však musí být strategičtější. Dříve si sem prostě vpustily investory, následoval růst a politici jen seděli se založenýma rukama a přihlíželi. Tentokrát se naskýtá jedinečná příležitost zajistit, aby zde neprobíhala pouze montáž, ale aby investice byla spojena s politikou podpory. To znamená vyšší investice do výzkumu a vývoje, lepší vzdělávání, propojení vzdělávání s potřebami trhu a orientaci na segmenty s vyšší přidanou hodnotou. Je to jedinečná příležitost, protože pozice ekonomik V4 není tak pevně zakotvená. Otvírá se okno příležitostí, které se ale nenaplní automaticky. Pro země V4 to bude velmi obtížná výzva.
„Politici jen seděli se založenýma rukama a přihlíželi.“
Ekonomiky zemí V4 mají podobné strukturální problémy. Co umí Poláci lépe než Češi a naopak? V Polskou prý není tak byrokraticky náročné zaměstnávat zahraniční pracovníky. Je to tak?
Ano, v každém případě. Poláci byli otevřenější a měli hodně pracovníků z Ukrajiny. Výhodou je také to, že Polsko má mnohem diverzifikovanější ekonomiku. To se projevilo zejména v době krize. Nejsou tak závislí na jednom odvětví a mají stabilní základnu malých a středních podniků. To Polsko staví do výhodnější pozice. Česko má zase velmi solidní průmyslovou základnu, která je příznivá pro inovace. Česku se ve srovnání s ostatními zeměmi regionu, pro který je tak charakteristický odliv mozků, daří výjimečně dobře získávat zahraniční studenty.
Vzhledem k nedostatku kvalifikovaných pracovníků v České republice je míra automatizace a digitalizace velmi vysoká. Je to ve skupině V4 dlouhodobá konkurenční výhoda, nebo to vzniklo jen z nutnosti?
Jsem si jistá, že to může být obrovskou výhodou. Skutečnost, že automatizace se stává nutností, určitě zvyšuje produktivitu, protože nejprve se automatizují jednoduché úkoly s nízkou přidanou hodnotou. To může představovat velmi dobré zvýšení produktivity. Nesmíme však zapomínat na to, jaký vliv to má na zaměstnance. Takovéto strukturální změny s sebou přinášejí sociální náklady. Je rozhodně nezbytné rekvalifikovat pracovníky a podporovat neustálé vzdělávání. To zabrání sociálním dopadům.
Jakou roli hraje pro V4 euro? Jedinou zemí, která euro zavedla, je Slovensko. Stále více investorů žádá zavedení eura také v Česku. Čím to je?
To, že Slovensko má euro, tak velkou roli nehraje. Můžeme to vidět na ukazatelích, jako je trajektorie jejich rozvoje a výše investic, které země dokázala přilákat. Jsou velmi podobné na Slovensku jako u ostatních zemí V4. Neřekla bych, že z pouhého přijetí eura plynou nějaké výhody. Také proto, že ostatní ekonomiky jsou tak úzce napojeny na EU a globální řetězce tvorby hodnot, že mají tendenci být úzce navázány na euro. Nyní, při vysoké inflaci, mají jednotlivé ekonomiky určitý prostor pro vlastní měnovou politiku. Tato divergence je poměrně významná. Česká národní banka ve srovnání s ECB jedná rychleji a razantněji. Mít vlastní měnovou politiku má v současné době své výhody. Umožňuje to jedinečné zacílení situace.
Ozývají se hlasy, které tvrdí, že nám hrozí stagflace. Co si o tom máme myslet?
Myslím, že podmínky v Česku a celém regionu jsou poměrně příznivé. Dělat v takovém období prognózy je velmi obtížné, ale nedělám si takové starosti jako někteří jiní ekonomové.
Příležitostí, jak do Česka „přetáhnout“ některé podniky, může být nearshoring. Myslíte si, že má Česko potenciál z tohoto trendu těžit? Jakou hospodářskou politiku by měla sledovat vláda?
Příležitost je to v každém případě! Během pandemie jsme si mohli myslet, že vzniklé poruchy jsou jen dočasné. Během pouhých dvou let pak přišel další šok. Změnila se struktura, je rizikovější mít globálně rozptýlený hodnotový řetězec. Nebude to žádný drastický „návrat domů“, ale spíše postupná řada investic a rozhodnutí, které povedou k regionálnějším řetězcům tvorby hodnot. Zejména nové investice by mohly být více nakloněny výrobě v regionální blízkosti. V tomto smyslu má Česko výbornou pozici. Je tady obrovský potenciál. Ale pouhé navrácení montoven by české ekonomice příliš nepomohlo, protože problémy, které máme dnes, by nezmizely.
Lze problém nedostatku pracovníků v Česku vyřešit? Má Česko vůbec demografickou kapacitu pro tak rozsáhlý průmyslový sektor?
Jedním z klíčových prostředků, které zmírní nedostatek pracovních sil, je automatizace. Je ale také potřeba přijmout vstřícnou politiku na trhu práce. To znamená zlepšit dostupnost péče o děti nebo podporovat flexibilní pracovní dobu a zvýšit tak zaměstnanost žen. To v Česku a na Slovensku chybí. Pokud jde o příliv ukrajinských uprchlíků: V současné době sem přicházejí především ženy a děti a jde tedy o přechodné zaměstnávání, ale časem to také může mít vliv. To jsou tedy tři hlavní faktory – automatizace, vyšší participace žen a migrace –, díky nimž se může ulevit českému trhu práce.
Zuzana Zavarskás e narodila na Slovensku a nyní působí jako ekonomka ve Vídeňském institutu pro mezinárodní ekonomická studia (wiiw). Ve svém výzkumu se zaměřuje především na hospodářský rozvoj a konvergenci zemí Visegrádské čtyřky, jejich integraci do globálních řetězců tvorby hodnot a roli přímých zahraničních investic při rozvoji. Získala titul MPhil (rozvojová studia) na univerzitě v Cambridge a titul MA (mezinárodní obchod) na univerzitě v Edinburghu. Před nástupem do wiiw pracovala jako politická poradkyně na Úřadu vlády Slovenské republiky.
Rozhovor: Christian Rühmkorf
Foto: Archiv Zuzana Zavarská