Nesmíme propásnout nevyhnutelné změny

Pojem „udržitelný rozvoj“ se už v naší společnosti ustálil, přesto je stále obtížné jej správně chápat. Následky neudržitelného rozvoje jsou přitom jasné: změna klimatu, rostoucí spotřeba zdrojů, ekologická zátěž výrobků, které jsou navíc často vyrobené za podmínek, kdy není jisté, zda jsou dodržována lidská práva, rostoucí hory odpadků, nerecyklování výrobků, neúměrně vysoký konzum. To jsou zřetelné i skryté výzvy pro naše industrializované společnosti. V evropské i německé politice toto téma nabírá na rychlosti.

Členské státy OSN se v roce 2015 dohodly na celkem 17 cílech udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals – SDGs), v nichž stanovily globálně platné priority a cíle do roku 2030. Tyto cíle mají vést vlády, firmy i občanské společnosti na celém světě na cestu k udržitelnému rozvoji. Německý ekonom a politik Uwe Schneidewind hovoří o „velké transformaci“ téměř ve všech oblastech života: o obratu v blahobytu a konzumu, obratu v energetice, ve využívání zdrojů, v mobilitě, ve výživě, obratu v urbanismu a průmyslu.

Klíčovou roli při tom hrají firmy. Adekvátně k tomu se na celém světě v rekordně krátkém čase přijímají nové standardy a legislativní opatření, které se týkají odpovědnosti firem při dodržování lidských práv, ochraně klimatu nebo při zavádění cirkulární ekonomiky. V EU je takříkajíc jízdním řádem na cestě k udržitelné ekonomice Zelená dohoda pro Evropu, která zohledňuje cíle pro snížení emisí přijaté v Pařížské dohodě o ochraně klimatu. Vedle toho Evropská komise pracuje na legislativě pro financování udržitelného růstu, aktualizuje směrnici CSR o uvádění nefinančních informací z roku 2015 (směrnice 2014/95/EU) nebo například od začátku roku 2021 stanovuje povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (nařízení (EU) 2017/821).

Na národní úrovni mají jednotlivé země podobné záměry. Například v Německu se v současnosti aktualizuje Národní strategie udržitelného rozvoje (Agenda 2030). Dále má na základě Národního akčního plánu hospodářství a lidských práv německé vlády vzniknout takzvaný zákon o dodavatelských řetězcích (zákon o náležité péči, tzn. dodržování lidských práv v mezinárodním obchodě). Takové legislativní iniciativy bývají po celém světě v mnoha sektorech hospodářství doprovázeny dobrovolnými iniciativami pro standardizaci a certifikaci.

Hrozí ztráta reputace

Všechna tato opatření a standardy mají společné zásady: sází na transparentnost, sledovatelnost a nezpochybnitelnou vlastní odpovědnost a svědomitost firem při dodržování norem. Tyto požadavky jsou nyní už tak komplexní, že firmy, pokud nechtějí ztratit reputaci nebo dokonce přijít o podíly na trhu, na ně musí strukturovaně a soustředěně reagovat.

Firmy budou muset do managementu zavádět nové mechanismy, které do centra jejich činnosti ještě více posunou zodpovědnost za udržitelný rozvoj. Není to pouze strategický úkol, je to zároveň aktuální operativní výzva. Neboť jedno je jisté: Pokud firmy tyto změny propásnou, náklady na přizpůsobení budou enormní. Směřování k udržitelnému hospodářství je investicí do budoucna.

Česko-německá obchodní a průmyslová komora nabízí svým TopTématem #PartnersForSustainability platformu pro diskuzní fóra a vzájemnou aktivní podporu, která chce přispět k tomu, abychom mohli čelit těmto výzvám. Jakožto supporting partner této iniciativy se těšíme na další spolupráci.

Prof. Dr. Frank Ebinger

profesura pro udržitelný mananagement a management transoformace, Nuremberg Campus of Technology │ zástupce předsedy Německého výboru ověřovatelů stavu životního prostředí UGA při německém ministerstvu životního prostředí

Text: Frank Ebinger

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *