Rozhovor s hlavním jednatelem Obchodní a průmyslové komory Regensburg Jürgenem Helmesem

„Žijeme ve Skandinávii střední Evropy“

Východní Bavorsko a západní Čechy – po desetiletí to byly dva zcela oddělené regiony, hermeticky uzavřené železnou oponou. A dnes? Dnes je to jedna z hospodářsky nejsilnějších oblastí střední Evropy. Jürgen Helmes je hlavním jednatelem Obchodní a průmyslové komory Regensburg a má bohaté zkušenosti, pokud jde o hospodářskou spolupráci s Českou republikou. Rodák z Kolína nad Rýnem hovoří také o tom, jaký význam má pro „směr myšlení“ regionu řeka, proč si myslí, že dnes žije v ráji, a proč je přesto třeba se vypořádat s některými výzvami, ať je to energetika, kvalifikovaní pracovníci, transformace, Čína nebo třeba dodavatelské řetězce…

Jaké jsou v současné době nejdůležitější úkoly hlavního jednatele Obchodní a průmyslové komory Regensburg? Kde to pálí nejvíc?

Pálí nás různá témata. Ještě před půlrokem jsme si mysleli, že největším a nejtěžším problémem pro nás všechny budou ceny energií a jejich dodávky. V té době jsme měli nejhorší odhad ekonomického vývoje, tak špatný ještě nikdy nebyl. Nyní se naštěstí vše vrací do normálu. Tehdejší „německé obavy“ byly poněkud přehnané. Nicméně samozřejmě je nadále otázkou, jak to s energiemi bude dál. Pro nás v Bavorsku je to obzvláště důležité, protože jižní Německo je v německém vodíkovém systému spíše pozadu. Hnacím motorem je pro nás také nedostatek kvalifikovaných pracovníků a situace v oblasti vzdělávání. A samozřejmě 30 let jednotného evropského trhu.

ČNOPK a Obchodní a průmyslová komora Regensburg mají společnou kancelář v Plzni. Jak je Česká republika jako bezprostřední soused přítomna ve vaší každodenní práci?

Často dostáváme otázku, co je hlavní USP (unique selling propositon – jedinečný prodejní argument – pozn. red.) naší komory. Odpověď je jasná: 200 kilometrů dlouhá hranice s Českou republikou! Je to rozhodující faktor, který naši práci hodně ovlivňuje. Například jsme společně s ČNOPK založili kancelář v Plzni. Po pandemii opět roste počet Čechů překračujících hranice. Například v okrese Cham tvoří více než 10 % zaměstnanců podléhajících odvodům sociálního pojištění čeští pendleři, a to už něco znamená. Mnoho Čechů jezdí do Regensburgu a Horní Falce, chodí tady k lékaři nebo na nákupy. Takže náš soused je zde velmi přítomný.

Zahojily už se rány, které způsobil covid? Asi to dalo hodně práce, po problémech s dojížděním českých pendlerů, s frontami kamionů atd.

Výborným signálem byla cena Stavitel mostů. Centrum Bavaria Bohemia Schönsee ji loni udělilo právě pendlerům. Ti si vytrpěli opravdu hodně. Nicméně to, co se stalo na česko-německé hranici, by se na německo-francouzské hranici stát nemohlo. Zažil jsem, co to znamená, po dobu dvou generací upevňovat německo-francouzské přátelství. Jako obyvatel Kolína nad Rýnem jsem s tématem německo-francouzského přátelství vyrůstal. V Německu jsme to prožívali velmi intenzivně. A z tohoto blízkého vztahu si nyní můžeme vzít příklad.

„Směr myšlení určuje Dunaj.“

To je dobrý příklad. Narodil jste se v nejzápadnější části Německa. V 80. letech jste maturoval v Kolíně nad Rýnem, absolvoval jste jako ekonom v průmyslu a pak studoval ekonomii. Jak moc bylo v té době na úplném západě Německa přítomno Československo?

Pamatuji si, že rodiče a učitelé vyprávěli o potlačení Pražského jara. Pro nás to byl vždycky opak svobody. Proto pro nás ze západoněmeckého pohledu tento region vůbec nebyl v centru pozornosti, tam prostě končil svět. Když jsem přišel z Kolína nad Rýnem do Regensburgu, také jsem viděl, jak silně je region formován tím, kterým směrem protéká veletok. V Kolíně vždycky přemýšlíte ve směru sever-jih. Vždycky máte vztah k Nizozemsku, kam Rýn teče, a také přemýšlíte o Rýnu směrem k Bodamskému jezeru. To má obrovský vliv. V Regensburgu vlastně zase vždycky přemýšlíte ve směru východ-západ, směr myšlení určuje Dunaj. To pro mě byl obrovský kulturní rozdíl.

Tušil jste tehdy v Kolíně nad Rýnem, jaké možnosti se otevřou pádem železné opony? Nebo to přišlo až později?

Přeháněl bych, kdybych teď říkal, že jsem si už před mnoha lety udělal plán pro Českou republiku. Ale když jsem přišel sem do Bavorska, rychle jsem si uvědomil, že je tady obrovská příležitost pro celý region. Jeden z našich podnikatelů kdysi razil heslo: „Pro celý východobavorský region není silnější program hospodářského rozvoje státu než otevření hranic.“

V Regensburgu žijete a pracujete už více než 18 let. Jak jste se zpočátku vyrovnával s přesunem z radostného karnevalového Kolína nad Rýnem do ne zrovna „bláznivého“ Regensburgu?

Samozřejmě, že jsme na začátku byli varováni: „Budete tam hladovět, nebudou rozumět, co si objednáváte, pivo vám nebude chutnat“ atd. Ale všechno to jsou nesmysly. Všechno bylo od prvního dne mnohem lepší, než jsme čekali. A nejen kvůli specifické bavorské kuchyni. Byl jsem překvapen – Regensburg je sice malý, ale velmi multikulturní, utvářený univerzitou a globálními hráči, jako jsou BMW, Conti, Maschinenfabrik Reinhausen nebo Krones. Máte co do činění s firmami, které působí po celém světě. A potkali jsme tu spoustu lidí, kteří nemají úzkou regensbursko-bavorskou perspektivu, ale myslí opravdu globálně. A lidé k nám byli od začátku opravdu milí, kolegové, náš pekař, lidé na ulici. To nám hodně pomohlo.

„Mladí lidé si budují vztah k firmám.“

Hodně se angažujete v oblasti vzdělávání. Jak se zpětně díváte na své vlastní duální vzdělávání v oboru ekonom v průmyslu?

Vzdělávání samozřejmě znamená předávání obsahu, dovedností a znalostí. Vzdělávání ale také socializuje. Naučíte se, co to je pracovat v týmu, sdílet kancelář. Dnes už si to nikdo nedovede představit, ale když jsem chodil do firem na praxi, v kancelářích se běžně kouřilo. Ale už tehdy jsem se toho hodně naučil a pomáhá mi to dodnes. Mladí lidé si také budují vztah k firmám. Díky tomu je málokde v Evropě nezaměstnanost mladých tak nízká jako u nás. Člověk se také naučí, jak jednat s ostatními a jak jednat se šéfem, jak prosadit svůj názor nebo jak vysvětlit, na čem právě pracuje. Je to škola na celý život. Odborné vzdělávání a přípravu vždy a všude doporučuji.

Jaké jsou dnes ingredience dobrého vzdělávání?

Firma si musí dobře rozmyslet, čeho chce vzděláváním dosáhnout, a musí mít dobrý marketing vzdělávání. Otevřeně říkám, že můj syn nastoupil do spořitelny, protože měli „nejhustší účet na Instagramu“. Firma ale také musí dbát na to, aby se během vzdělávání držela obsahu, a také musí ukázat nové perspektivy. A v Německu k tomu samozřejmě patří i silná partnerská odborná škola.

Potřebuje duální vzdělávání také „refresh“, nebo je současný stav dostačující?

Ne, nové impulsy jsou potřeba pořád. My jsme například právě kompletně přeorganizovali a aktualizovali profesní profily hotelových a gastronomických profesí. Ty se zaměřují na úplně jiné věci – na veganskou kuchyni, digitalizaci při jednání se zákazníkem atd. To přineslo impuls, najednou máme tak silný nárůst žáků u hotelových a gastronomických profesí jako v žádném jiném oboru. Druhou věcí jsou instruktoři praktického vyučování. Jen v Bavorsku jich v podnicích máme 40 000. Jak jim ukážeme, že i žáci jsou dnes úplně jiní než před 20 lety? Jako obchodní a průmyslová komora tak můžeme hodně přispět k tomu, aby vzdělávání ve firmách bylo více digitální, modernější a agilnější.

„… bylo by obrovskou vzpruhou pro českou ekonomiku.“

Naše komora se už 20 let zasazuje o zavedení duálního vzdělávání v ČR a prostě se to nedaří. Proč má Česko s tímto tak úspěšným modelem takové potíže?

Německý systém duálního vzdělávání není exportním šlágrem. Nevyvezli jsme ho ani do Francie, ani do Izraele, ani do Bulharska a ani do České republiky. Nefunguje samo o sobě. Někdo ho musí v dané zemi organizovat. V Německu jsou podle zákona o odborném vzdělávání odpovědným orgánem komory. A když v zahraničí vyprávíme, že mladým lidem platíme za to, že je něco naučíme, většina se hodně diví. Kromě toho potřebujeme také silný systém odborných škol, z mnoha stran do něj musí přitéct hodně peněz. To se buduje roky. Myslím, že duální vzdělávání by bylo obrovskou vzpruhou pro českou ekonomiku, průmysl i služby.

.

Když jste přišel do Bavorska, velmi rychle jste nahlédl za hranice a v Plzni jste otevřeli kancelář. Co vás k tomu vedlo?

Tehdy jsme si strategicky kladli otázku, kam je potřeba zaměřit pozornost – máme se orientovat na západ, abychom byli juniorním partnerem dvou silných metropolitních regionů, Mnichova a Norimberku? Nebo nejsme spíš mnohem více uprostřed mezi čtyřmi metropolemi – Mnichovem, Norimberkem, Prahou a Vídní? Nechtěli jsme být pouhým přívěskem, chtěli jsme pomáhat věci utvářet. Dnes se ukazuje, že my jako Obchodní a průmyslová komora Regensburg jsme přirozeným partnerem, když bavorská zemská vláda něco dělá s Českou republikou. Tady jsme našli svou pozici.

Jak důležitá je podle vás síť zahraničních komor v interakci s obchodními a průmyslovými komorami v Německu?

Myslím, že největší výhodou naší organizace je tato síť, a to v mnoha ohledech. Díky ní je celá naše organizace velmi atraktivním zaměstnavatelem. Mluvíme o 79 komorách v Německu, které mají několik tisíc zaměstnanců. Kariéra se často dělá tak, že přejdete z jedné komory do druhé, což je i můj případ. A pak je tu síť zahraničních komor se 150 pobočkami po celém světě, v 94 zemích. Druhou věcí je samozřejmě to, že my ve východním Bavorsku jsme nejsilnějším exportním regionem v celém Bavorsku. A díky naší síti nabízíme našim členům obrovskou přidanou hodnotu v podobě kontaktů, místních znalostí, matchmakingu, informací o vstupních požadavcích, celních poplatcích, vízech… Tyto informace naši členové nemohou sami tak rychle získat. Za třetí: Kdo podniká, potřebuje na druhé straně lidi, se kterými může s důvěrou spolupracovat. Společně s Prahou a Plzní spojujeme lidi na obou stranách hranice, aby spolu mohli dobře obchodovat.

V čem mohou být tyto hospodářské vztahy mezi Bavorskem, Horní Falcí a Českou republikou ještě posíleny, kde lze lépe využít příležitostí?

Například je třeba lépe vysvětlit, že nejsme ti špatní na Západě, kteří přetahují kvalifikované pracovníky přes hranice. Otázka zní: Jak můžeme reagovat na nedostatek kvalifikovaných pracovníků digitalizací, jak můžeme zvládnout home office nebo digitální práci přes hranice? Jak transformace ekonomiky ovlivňuje naše průmyslová uskupení? Jen v příhraničním regionu východní Bavorsko – západní Čechy máme hospodářský výkon 62 miliard eur. To si bavorští politici, kteří obvykle rádi vystupují sebevědomě, příliš neuvědomují. Musíme tomu v Mnichově dělat větší reklamu. A za druhé: potřebujeme infrastrukturu, železnici a rozšíření sítě. Je toho ještě hodně, co je třeba udělat.

„Znevažovat to by byl osudový signál.“

Krátce k možnosti výstavby gigafactory Volkswagenu v Plzeňském kraji. Je to pro Horní Falc příležitost, nebo výzva?

To má vždy dvě strany. Možná se obáváme, že našim firmám pak budou chybět kvalifikovaní pracovníci, ale to je prostě konkurence. Nakonec je třeba říci: Jak je to geniální, když je hospodářský region v takovém centru pozornosti světových lídrů trhu a je mu svěřena kompetence k takovému rozvoji! Znevažovat to by byl osudový signál.

A ještě jeden pohled na celkovou situaci, Rusko a Čínu, nové geopolitické uspořádání světové ekonomiky. Máte o svůj region obavy?

Strach a nejistota jsou vždy velmi špatné pro život, pro ekonomiku, pro podnikání. Proto to, co v současné době zažíváme, a to i ze strany německé vlády, není dobré. O to důležitější je, aby se samotné firmy podívaly na to, jak se vypořádávají s celkovou aktuální světovou politickou a hospodářskou situací. Otázkou také je, jak můžeme zůstat atraktivní jako místo pro podnikání. Tady jsem optimista. Podle Světové zprávy o štěstí jsou pro spokojený region důležité kvalita života, vynikající vzdělání, sociální jistoty, spousta přírody a silná ekonomika. To my tady máme. Takže tu vlastně žijeme ve „Skandinávii střední Evropy“. Nyní potřebujeme politiku, která strategicky nastaví směrovky poválečného uspořádání tak, aby nás všechny čekala dobrá budoucnost. A protože jsem profesionální optimista, věřím, že všechno dobře dopadne.

„Komory jsou žádanější než kdy jindy.“

Doporučil byste firmám i nadále budovat nebo udržovat své dodavatelské řetězce směrem k Číně?

No, i to se nezmění ze dne na den. Musíme však našim malým a středním podnikům pomáhat při přijímání těchto strategických rozhodnutí. Proto pořádáme spoustu akcí na téma nearshoringu, poukazujeme na rizika a nebezpečí a analyzujeme, co můžeme dělat opět mimo Evropu, jak můžeme zajistit odolnost dodavatelských řetězců. V souvislosti s tímto tématem jsou komory žádanější než kdy jindy.

Helmes Jürgen, Dr. rer.-pol., Diplom-Volkswirt
• *1965 v Kolíně nad Rýnem
• duální vzdělání v oboru ekonom v průmyslu
• studium ekonomie v Kolíně nad Rýnem s následným doktorátem, specializace: hospodářská politika, daně, organizace podniků
• 1993-1997 ředitel Evropské a jazykové akademie
• 1995-1997 lektor na Odborné vysoké škole v Kolíně nad Rýnem
• 1997-2004 vedoucí divize odborného vzdělávání v Obchodní a průmyslové komoře Osnabrück-Emsland
• od r. 2005 hlavní jednatel Obchodní a průmyslové komory Regensburg
• ženatý, otec tří synů

Rozhovor: Bernard Bauer, Christian Rühmkorf
Foto: Dagmar Gutbrod, IHK Regensburg