Konjunkturální průzkum 2026

Osmiletý pokles investic se zastavil. Česko se odpojuje od německého trendu stagnace Ceny energií však výrazně ohrožují konkurenceschopnost firem

Sběr dat:: 3.3. – 2.4.2026

Shrnutí:

• Téměř všechny ukazatele vykazují růstový trend, výjimkou je vývoj zaměstnanosti, ve výhledu na rok 2026 firmy zůstávají opatrné.

• Průmysl je oproti loňsku výrazně optimističtější, a to především u vývoje obratu a investic.

• Specifickou roli hraje sektor obchodu, kde jsou očekávání ve všech ukazatelích mimořádně pozitivní.  

• Ve službách naopak oproti roku 2025 klesají investice i vývoj zaměstnanosti.

• Energie: největší riziko pro podnikání a konkurenceschopnost firem představují ceny energií a bezpečnost dodávek.

• Valná většina firem požaduje stabilní a předvídatelné regulatorní prostředí a rychlejší rozvoj jaderné energetiky.

• Srovnání zemí střední a východní Evropy: Jedničkou v regionu jako investiční lokalita zůstává Polsko.  

Indikátory

U téměř všech ukazatelů jsou podniky pro rok 2026 optimističtější než loni, hodnocení dalšího vývoje však zůstává opatrné. Současnou ekonomickou situaci hodnotí podniky výrazně lépe než před rokem: saldo vzrostlo z loňského +1 na +18 bodů. Stabilizuje se tak pozitivní trend. Také ekonomické vyhlídky pro letošní rok se mírně zlepšily, saldo však nadále zůstává v záporných hodnotách (-8 bodů). Podobný, i když o něco příznivější obraz se ukazuje u vlastní podnikatelské situace a očekávání do budoucna. Druhým rokem po sobě pokračuje rostoucí trend v očekávaném vývoji obratu (saldo +33).

Výjimečně pozitivní výsledky vykazuje sektor obchodu. Téměř dvě třetiny firem (64 %) počítají se zlepšením vlastního podnikání a 71 % očekává v roce 2026 růst obratu. Tento trend zřejmě podporuje silná a stabilní domácí spotřeba i skutečnost, že americká cla už nestojí v centru pozornosti jako dříve.

Povzbudivé signály přicházejí z průmyslu, klíčového odvětví, které je již řadu let pod tlakem. Růst obratu letos očekává 45 % podniků ve zpracovatelském průmyslu oproti 39 % v loňském roce. Ještě výraznější změnu lze sledovat u investic: zatímco loni plánovalo jejich snížení 43 % průmyslových firem, letos je to jen 29 %. Zvýšení investic naopak očekává 34 % podniků. Při pohledu na celkové investiční plány firem je zřejmé, že osmiletý pokles investic se zastavil; saldo stouplo z +5 v loňském roce na +11 bodů.

Zdrženlivější obraz naopak — na rozdíl od roku 2025 — ukazují data ze sektoru služeb. Podíl firem, které plánují vyšší investice, klesl o 10 procentních bodů na současných 32 %. O poznání horší hodnocení vývoje zaměstnanosti je zřejmě způsobeno rostoucím nebo plánovaným využíváním umělé inteligence.

Česko se stále více vzdaluje německému trendu stagnace

Srovnání s aktuálním konjunkturálním průzkumem Německé obchodní a průmyslové komory (DIHK) ukazuje, že česká ekonomika se vývojem stále více vzdaluje německému trendu. Nejzřetelnější je to u investic a výhledu zaměstnanosti pro rok 2026: zatímco investiční saldo v Německu činí –8 bodů, v Česku dosahuje +11 bodů.

„Zdá se, že alespoň v tuto chvíli už neplatí, že když Německo dostane rýmu, česká ekonomika z toho onemocní zápalem plic,“ říká výkonný člen představenstva ČNOPK Bernard Bauer. „Navzdory strukturálním problémům a nejistotě v Německu si česko-německý obchod udržuje vysokou odolnost a dosáhl rekordního objemu 115,7 miliardy eur. To je pozitivní zpráva.“

Rizika a výzvy

Každá druhá firma (51 %) označuje za největší riziko pro své podnikání v příštích 12 měsících ceny energií. V delším, tříletém horizontu je jejich dopad ještě výraznější: 63 % podniků je vnímá jako hrozbu pro vlastní konkurenceschopnost. Mezi další rizika patří nedostatek kvalifikovaných pracovníků (43 %), pokles poptávky (42 %), ceny surovin (40 %) a mzdové náklady (38 %). Také v pětiletém horizontu firmy považují za největší riziko zabezpečení dodávek surovin a energií (46 %).

Evropa je i nadále výrazně závislá na dovozu fosilních paliv, která dnes tvoří zhruba 30 % celkových nákladů energetického systému. Ceny jsou proto mimořádně citlivé na jakýkoli geopolitický otřes, říká Claudia Viohl, CEO a předsedkyně představenstva společnosti E.ON Česká republika: „Zrychlená elektrifikace a modernizace energetické infrastruktury by mohly tuto závislost do roku 2045 snížit téměř na polovinu, tedy přibližně na 17 %, a přesunout kapitál z dovozů do domácích investic. Úspěšná energetická transformace proto není jen otázkou klimatických cílů, ale také předpokladem pro stabilní ceny, energetickou
bezpečnost a dlouhodobou konkurenceschopnost Evropy.“

V reakci na geopolitická rizika už každá druhá firma rozšířila síť dodavatelů a zaměřila se na nové odbytové trhy. V oblasti energetiky už polovina firem investuje do vlastní výroby energie (např. do fotovoltaiky), 45 % zavedlo opatření ke snížení spotřeby energie a 40 % si zajistilo dodávky dlouhodobými smlouvami.

Očekávání v oblasti energetické politiky

Firmy od veřejného sektoru — tedy od obcí, státu i Evropské komise — očekávají opatření, která zabrání tomu, aby ceny energií nadále ohrožovaly jejich konkurenceschopnost. Za klíčové považují především stabilní a předvídatelné regulatorní prostředí, které požaduje 64 % podniků. Výrazná část firem (62 %) volá po rychlejším rozvoji jaderné energetiky, urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů podporuje 37 % respondentů. Více než třetina podniků (35 %) se vyslovuje pro rozšíření přeshraniční energetické infrastruktury. Cílenou úlevu pro průmyslové odběratele energie, například v podobě zvýhodněné ceny elektřiny pro průmysl, požaduje jen čtvrtina firem (25 %). Navzdory — nebo právě s ohledem na — rozdílné energetické strategie Česka a Německa očekává 58 % firem silnější evropskou koordinaci energetické politiky, která by přispěla k zachování konkurenceschopnosti průmyslu.

Tops & Flops: atraktivita České republiky jako místa pro podnikání

Česká republika mezi investory bodovala především díky těmto top-faktorům: členství v EU (1. místo), telekomunikacím (kvalita sítí a služeb – 2. místo) a tradičně také kvalitě a dostupnosti lokálních dodavatelů (3. místo).

Naopak nejhůře investoři v Česku v žebříčku 25 sledovaných faktorů opět hodnotí dostupnost kvalifikovaných pracovníků, předvídatelnost hospodářské politiky (propad z 22. na 24. místo) a efektivitu státní správy (23. místo). Za alarmující signál lze považovat propad faktoru boj proti korupci a kriminalitě o šest míst na 22. příčku.

Při srovnání konkurenceschopnosti Česka s pěti významnými investičními lokalitami ve střední a východní Evropě první místo opět obsadilo Polsko. Následuje Česko, dále Rumunsko, Slovensko, Bulharsko a na posledním místě Maďarsko. Rozhodovaly přitom především nižší výrobní náklady, investice do infrastruktury a lepší přístup ke kvalifikované pracovní síle.